Slovo Ježíše Krista ze třetí kapitoly knihy Zjevení se obvykle vykládá jako Slovo evangelizační. To je jistě legitimní a správné. Když se však podíváme na kontext, v němž Ježíš Janovi toto Slovo na ostrově Patmos řekl, uvidíme ještě jeho další, velmi důležitý význam. Adresátem Ježíšovy výzvy ke změně smýšlení a jednání jsou křesťané z Laodiceje (v.14). Ježíš je napomíná a varuje před vlažností (v.16), která vyplývá z postoje, jenž se rozmáhá v církvi čím dál více i dnes - tehdejší i dnešní „laodicejští" křesťané žijí v domnění, že vše, co jim život s Bohem nabízí, již mají, že už se nemusejí o nic snažit a nic více nepotřebují. Takoví křesťané nemají zapálené srdce, jsou lhostejní, vlažní, jejich skutky neodpovídají tomu, co od nich Bůh očekává (v.16). Jak velký je jejich omyl, říká Ježíš nekompromisně: „...nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý" (v.17) a důrazně je varuje: „A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých" (v.16).
Smyslem Ježíšova ostrého pokárání však není odsouzení. On kárá proto, že člověka miluje (v.19). Lhostejným, vlažným křesťanům chybí ale úzké obecenství s Ježíšem, protože nepociťují potřebu ho mít. Ježíš proto přichází s nabídkou velmi osobního, důvěrného obecenství s Ním, během něhož s Ním můžeme mluvit o skutečně nejniternějších věcech našeho života, nabízí nám možnost osobně rozmlouvat s nejmocnější osobou vesmíru: ...Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou." (v.20). Teprve toto jedinečné obecenství s Ježíšem přináší do života křesťana horlivou zapálenost pro Něj a pro Jeho království, a tím pádem v důsledku i požehnaný, Pánu vydaný život.
Ještě předtím než Ježíš tuto nabídku vysloví, říká však Janovým prostřednictvím nezbytnou podmínku, aby vůbec toto obecenství mohlo vzniknout: „Radím tobě, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a v roucho bílé abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl." (v.18). A pokračuje: „...rozhorliž se tedy, a čiň pokání." (v.19). Oním zlatem je Boží Slovo - bez otevřenosti pro Něj, bez Jeho známosti a bez ztotožnění se s Ním jen těžko lze mít obecenství s tím, kdo tímto Slovem sám je! Ježíš dokonce říká, že ten, kdo není oblečen do Božího Slova a jeho vztah s Bohem není doprovázen patřičným způsobem jednání, je nahý. Proto nás vyzývá, abychom si pročistili oči, prohlédli svůj omyl o tom, jak se nám dobře daří a změnili to (v.18).
V laodicejské církvi nevládne skutečné, živé Boží Slovo, ale pouhá lidská představa o něm, dá se říci, že je tu jen jakýmsi rituálním doplňkem. Život toho, kdo Boží Slovo a tím pádem i obecenství s Pánem zanedbává, chřadne a končí v „laodicejství". Člověk, který chce žít s Bohem skutečně dobrý život, musí horlivě stát o Jeho Slovo, přijímat je otevřeným srdcem, poznávat je, doslova se do něj obléci, jednat podle něj, mít vyčištěný duchovní zrak, a na základě toho pak moci otevřít dveře ke každodennímu, trvalému důvěrnému obecenství s Ježíšem Kristem. Večeře s Ježíšem Kristem přináší život ve stavu vítězství.