1 Samuelova 24:17-23 Když pak přestal David mluviti slov těch Saulovi, odpověděl Saul: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal. 18 A řekl Davidovi: Spravedlivější jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobě jsem se odplatil. 19 Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi činíš dobře; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé, však jsi mne nezabil. 20 Zdali kdo nalezna nepřítele svého, propustí ho po cestě dobré? Ale Hospodin odplatiž tobě dobrým za to, co jsi mi dnešního dne učinil. 21 Protož nyní, (vím, že jistotně kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské), 22 Nyní, pravím, přisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mně, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého. 23 A tak přisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpečné místo.
1 Samuelova 26:21-25 I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně. 22 A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je. ... 25 Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.
Žalm 3:1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. 2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. 3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. 4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. 6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. 8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. 9 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.
Saul měl velmi rozporuplný, rozpolcený vztah ke svému někdejšímu oblíbenci a pozdějšímu nástupci na izraelském trůnu Davidovi. Saul Davida miloval, když ale zjistil, že David má od Boha pomazání, které původně obdržel on sám, nedokázal to unést a chtěl Davida zabít, ačkoli Davidova přítomnost pro něj byla požehnáním. Saulův vztah k Davidovi byl natolik rozpolcený, že nenávist, která ho hnala vpřed ve snaze Davida fyzicky zlikvidovat, se několikrát náhle proměnila a Saul k Davidovi mluvil v úctě a s láskou (1Sam 24:17-23, 1Sam 26:21-25). Ta se však během krátké doby opět zvrátila v nenávist a pronásledování pokračovalo.
Saulův vztah k Davidovi reprezentuje i jeho vztah k Bohu. I Boha Saul miloval a z Jeho pověření a s Jeho vedením vykonal řadu významných státnických a mužných skutků. Jenže jeho rozpolcený duch s Bohem nedokázal žít a jednat podle Jeho Slova trvale. Proto také přišel o svoje pomazání a toto pomazání obdržel David.
Podobně rozpolcený vztah s Bohem jako Saul mají lidé někdy i dnes. Žijí s Ním, říkají, že Jej milují (a myslí to upřímně), na druhou stranu co chvíli se od Něj odklánějí, dostávají se do opozice vůči Němu. Stačí několik nezdarů v životě či zlé okolnosti, které vidí kolem sebe, aby na Boha zanevřeli. Na příkladu Davida je přitom vidět, že navzdory nezdarům a nemalým potížím (nejen Saul usiloval o jeho život) nikdy na Boha nezanevřel a za všech okolností Jej vyzdvihoval. A zdůrazňoval jednak Boží lásku vůči sobě, jednak svou lásku vůči Bohu (Ž 3:1-9).
I David - jako ostatně i Abraham či Mojžíš a další Boží mužové - čas od času selhali. Přesto na rozdíl od Saula neztratili své pomazání a naplnili je v maximální možné míře. Bylo to právě proto, že jejich vztah k Bohu a s Bohem byl konzistentní, stálý, a ne rozpolcený jako v případě Saulově. Navíc věřili, že Bůh nikdy nezpůsobil nic z toho, co zlého se jim během života přihodilo. Naopak: žili v jistotě, že Bůh pro ně měl vždy připraveno jen to nejlepší, že byl vždy na jejich straně a že s Ním vždy mohli počítat.
Saulovský vztah k Bohu je zlý, narušuje či dokonce znemožňuje žít dobrý život s Bohem. Příčinou bývá to, že někde v hloubi srdce člověk Bohu přisuzuje vinu za svoje osobní nezdary a neúspěchy, za zlé věci v životě, pochybuje o Jeho lásce vůči sobě. Tohoto postoje je třeba se nekompromisně zbavit, učinit z něj pokání, pak bude život s Bohem navzdory překážkám (jisté překážky do života s Bohem patří) radostný, snadný a dobrý.
