1 Korintským 2:11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.
Koloským 1:21-22 A vás také někdy odcizené a nepřátely, v mysli vaší obrácené k skutkům zlým, nyní již smířil, 22 Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým,
Římanům 8:17 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
2 Korintským 3:18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
Míra sebevědomí člověka ukazuje na míru jeho vědomí o sobě. Člověk má takové sebevědomí, nakolik si uvědomuje, co je v něm, jaký je a kdo je. Jedině před ním samotným (a před Bohem) jsou jeho myšlenky, postoje, touhy odhalené (1Kor 2:11).
Je třeba se ale na sebe a do svého nitra dívat správným úhlem pohledu. Tak, abychom viděli skutečnost a nikoliv iluze. Aby náš pohled na sebe nebyl ani neoprávněně vysoký, nebo neopodstatněně nízký.
Lidé mají nízké sebevědomí obvykle proto, že si neuvědomují svou skutečnou hodnotu. Také to ovšem může být proto, že nechtějí přijmout kdo vlastně jsou a chtějí být něčím víc, něčím na co opravdu nestačí. Sebevědomí je ovlivňováno rovněž působením našeho okolí, společnosti, rodiny, církve.
Člověk, který si reálně uvědomuje to dobré, co v něm je, se může o toto vědomí opřít a proto může dokázat velké věci. A jeho sebevědomí roste. Je třeba ale rozlišovat - vysoké sebevědomí není namyšlenost. Namyšlený člověk se tváří sebevědomě, ačkoli v něm to, na co se tváří, ve skutečnosti není.
Křesťané (zejména v Česku) mají sebevědomí spíš nízké (ovšem to neznamená, že by se mezi nimi nikdo nechoval namyšleně či nadutě). Vyplývá to i z toho, že si zcela neuvědomují, že mají něco, co lidé ve světě nemají. Přitom jsou to „věci" v tom nejlepším slova smyslu záviděníhodné. Jsou Boží děti - Stvořitel a Pán všeho ve vesmíru i na Zemi je se sebou smířil (Kol 1:21-22), prohlásil je za své vlastní děti a přiřkl jim veškerá práva z toho vyplývající - spasení, dědictví, vysvobození od smrti (Řím 8:17). A také moc ke konání skutků. A dal jim zrcadlo, v němž mohou vidět stav, v němž se nacházejí. Je to zrcadlo Božího Slova. To ukazuje nejen stav, ale i to, jak jej změnit, není-li dobrý (2 Kor 3:18). Pokud si toto na základě pravdy Božího Slova Boží děti skutečně uvědomí, jejich sebevědomí se velmi výrazně zvýší. Toto zvýšené sebevědomí začnou doprovázet odpovídající skutky a ty opět sebevědomí pozdvihnou.
Mít vysoké sebevědomí (nikoli namyšlenost), být na něj hrdý a dávat ho přiměřeným způsobem najevo, je zcela správné. A nejen to - i ten, kdo má sebevědomí nízké, může na základě pravd Božího Slova získat sebevědomí vysoké a v souladu s Božím Slovem i sebevědomě jednat.
