2Mojžíšova 20:2-5 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby. 3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. 4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. 5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,
1Mojžíšova 31:19 Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
2Mojžíšova 32:3-4 Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi. 4 Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
Izajáš 40:18-25 K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? 19 Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; 20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. 21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? 22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, 23 Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 25 K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
Izajáš 44:16-17 Částku jeho pálí ohněm, při druhé částce jeho maso jí, peče pečeni, a nasycen bývá. Zhřívá se také, a říká: Aha, zhřel jsem se, viděl jsem oheň. 17 Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi.
Žalm 135:14 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.
Žalm 50:8-23 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. 9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. 10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. 11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. 12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. 13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? 14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;... 23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Kolossenským 2:10-12 Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží, 11 Všelikou mocí zmocněni jsouce, podle síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, 12 Díky činíce Otci, kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle.
Hříchem Adama a Evy byli lidé odděleni od Boha. Národy, které kontakt s Bohem z výše uvedeného důvodu ztratili, Boha přesto hledali. Protože s Ním ale (až na výjimky jako byl Noe, Abraham, Mojžíš a další) neměli kontakt, nemohli od něj získat zjevení ani pro život s Ním ani pro službu Jemu. Bez Božího zjevení se v jejich bohoslužbě otevřel prostor pro působení jiných duchovních sil, démonů. Tak vznikla pohanská bohoslužba. (Neunikl jí ostatně ani vyvolený židovský národ, což lze vidět například při odchodu Jákoba od Lábana, když Jákobova manželka Ráchel ukradla otci ceněné rodinné modly či z modloslužby při teleti po odchodu z Egypta. 1M 31:19, 2M 32:3-4)
Pod pohanstvím tedy rozumíme náboženství oddělené od Božího zjevení, bez něhož je bohoslužba utvářena lidskou snahou a představami, a rovněž nečistými silami; výsledkem je pohanská modloslužba. Je třeba dbát na rozlišení těchto pohanských náboženství (např. stará slovanská náboženství) a náboženství odvozených od židovsko křesťanské víry. Mezi nimi jsou také bludná či deformovaná náboženství (islám, mormonství, svědkové jehovovi, ...), přesto je třeba tato náboženství zcela odlišit od pohanství ve smyslu zde uvedeném.
Ovšem vliv pohanství můžeme nalézt i u těchto náboženství, ba dokonce i v křesťanství a v životě církve.
Pohanství se vyznačuje několika hlavními znaky:
Potřeba viditelného Boha. Pohanství neumí přijmout skutečnost, že Bůh je neviditelný. Bůh jakékoli svoje zpodobňování a uctívání těchto zpodobnění zakazuje (2M 20:2-5). I pouhé představování si Boha je ve své podstatě hříchem. Jakékoli zpodobnění Boha Jej snižuje na úroveň Jeho stvoření, a v důsledcích vede k náhradě skutečného Boha za jiné, pohanské bohy (Iz 40:18-25).
Podobné nebezpečí v sobě obsahuje rovněž připodobňování Boha k lidským vzorům. Častým případem je pohled na Boha přes osobu a chování biologického otce. Jsou lidé, kteří mají problém ve vztahu k Bohu Otci, protože jejich biologický otec byl zlý, nezodpovědný. Ale co má vztah k Bohu společného se vztahem k něčímu zlému otci? Nic! A navíc je to vlastně rouhavé snížení Boha Otce na úroveň člověka (a k tomu ještě zlého).
Bůh je vázán na určité místo. Pohanské myšlení Bohu nepřiznává všudypřítomnost, s pohanskými bohy bylo a je totiž možno „komunikovat" pouze na k tomu určeném místě. Tím vzniká v člověku dojem, že Bůh vidí jen někdy a něco z jeho života, dává prostor hříchu. Bůh je ale všudypřítomný a za všech okolností a vždy vidí až na dno našeho srdce, nemluvě o našich skutcích.
Dvojí způsob života. Z výše uvedeného důvodu žijí lidé jinak tehdy a tam, kde si myslí, že je Bůh přítomný a jinak tehdy a tam, kde se domnívají být bez Božího „dohledu". Žijí tedy jinak na shromáždění nebo při modlitbě, jinak během týdne (Iz 44:16-17). Přesvědčení, že Bůh je daleko, že se před ním mohou ukrýt, přináší světský, pohanský způsob života. Skutečné obecenství s Bohem je trvalé a není omezeno ani místem ani časem.
Skryté hříchy nepodléhají Božímu soudu. Pocit, že Bůh nevidí naše hříchy, nutně vede k přesvědčení, že nás za ně také nebude soudit. Pohanské představy nesou přesvědčení, že před bohy lze něco ukrýt, umluvit je. Bůh je ale nejvyšší soudce a nelze jej přelstít (Ž 135:14).
Postoj k mrtvým. Snížení Boha na úroveň stvoření vede naopak k vyvýšení stvoření na úroveň Boha. V tomto ohledu mají zvláštní místo již zesnulí lidé. Pohanská modloslužba vede ke kontaktu s mrtvými, například ve formě modliteb k zesnulým.
Pohanská bohoslužba. Cílem pohanské bohoslužby je získat si náklonnost bohů nebo odvrátit jejich hněv skrze oběti. Skutečného Boha si takto získat ale nelze. Přesto to někteří křesťané dělají - chtějí si vysloužit Boží přízeň náboženskými úkony - například tím, že čtou Bibli (když něco od Boha chtějí, přečtou si delší oddíl z Bible, aby Jej „potěšili"). To je v podstatě pohanská oběť. My jsme ale s Bohem smířeni, udobřeni skrze Ježíšovu oběť - není třeba si jej usmiřovat. Bůh místo toho požaduje: „Obětujte mi oběť chvály!" (Ž 50:8-23). To je to jediné, co můžeme Bohu obětovat opravdu ze svého - vše ostatní jsme beztak dostali od Něj.
Kupčení s Bohem. Pohané si od svých bohů kupují přízeň velikostí oběti - za malou oběť malou službu, za velkou oběť velkou službu. Takovéto postoje lze někdy nalézt i v církvi - věřící ještě více čtou z Bible, do sbírky dají větší obnos. Za to očekávají splnění své prosby či větší Boží přízeň. Skutečný setrvalý život v obecenství s Bohem (Kol 2:10-12) nahrazují obřady a úkony.
Extatické zkušenosti místo trvalého obecenství s Bohem. Extatické prožitky sice do života s Bohem patří, jsou ale jen projevem, následkem trvalého života s Ním. Pohané obecenství se svými bohy nemají ve většině případů jim to ani nevadí (stačí je uspokojit třeba pomocí obětí). Pokud ale chtějí do kontaktu s bohy skutečně vstoupit, pak se tak často děje pomocí extáze (vyvolané rozličnými prostředky). Křesťané, kteří nedbají na podmínky, které Bůh pro obecenství s člověkem má (oddělenost od hříchu, čistota, svatost, vydanost Jemu) se buďto spokojí s více méně formálním křesťanstvím, nebo upadají do nebezpečí nahrazovat toto obecenství s Bohem extatickými zážitky.
Pohanství a veškeré jeho vlivy a pozůstatky významně podrývají a deformují víru člověka. Kvalita života s Bohem je při přetrvávání pohanských vlivů a způsobů velmi vzdálena té, jakou Bůh svým dětem zaslibuje. Proto je třeba se od všech výše popsaných pohanských vlivů, zvyků, pohledů oddělit, nekompromisně a trvale se jich zbavit. A za směrodatné pro život s Bohem pak považovat jedině to, co je obsaženo v Písmu.
