2Korintským 1:21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
Efezským 5:14-20 Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. 15 Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, 16 Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. 17 Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně. 18 A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým, 19 Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu, 20 Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci...
Křest Duchem Svatým je vedle přijetí Ježíše Krista a křtu vodou nedílnou součástí znovuzrození. Při křtu Duchem Svatým je Jím člověk naplněn a získává tak Jeho vnitřní svědectví, ujištění, o tom, že je spasen (2Kor 1:22). Toto „základní" naplnění Duchem Svatým je bezpodmínečné. Tedy je může a také má každé Boží dítě přijmout. Není ale totožné s plností Ducha Svatého jak se o tom píše třeba v Ef 5:18. Plnost Ducha Svatého, tedy naplnění, zmocnění Duchem ke konání určitých, Bohem přesně specifikovaných činů, přichází později během života s Bohem a obdrží je jen ti, kteří splní určité podmínky (viz též kázání „Naplnění Duchem k dosažení Božích cílů"). Naplnění Duchem Svatým při obrácení a plnost Ducha Svatého, nebo pomazání Duchem Svatým jsou dvě rozličné kategorie působení Ducha Svatého a nesmí se zaměňovat.
Je několik překážek, aby se skutečná plnost Ducha Svatého v církvi mohla rozšířit.
Neochota přijmout zodpovědnost. Neochota zejména mužů přijmout svoji zodpovědnost k plnění zákonných Bohem ustanovených povinností brání k rozšíření plnosti Ducha Svatého. Lidé, kteří se vyhýbají svým povinnostem, nejsou pro zmocnění Duchem Svatým způsobilí.
Absence žádoucích cílů. S tím souvisí i to, že lidé nemají skutečné Boží cíle, jejich cíle souvisí pouze s jejich přirozeným životem. Jakmile se ztotožníme s Božími cíli, přijde naplnění Ducha k jejich dosažení.
Hřích a tělesnost. Hříšný a tělesný způsob života naplnění Duchem spolehlivě zabrání. Tělesný člověk se bojí skutečně se spolehnout na Boha, nemá důvěru v to, že by se Boží zaslíbení mohla skutečně reálně projevit v jeho životě. Takový člověk žije v zajetí pocitu, že veškerá starost o živobytí je na něm místo na Bohu. Je nezbytné přijmout Boží pravdu a nabídku, že naplnění našich potřeb je Boží starost. Pak můžeme svoje úsilí svobodně věnovat na k dosažení cílů, jež pro nás osobně stanovil Bůh.
Triky ďábla. Ďábel ovládá taktiku k tomu, jak lidi od naplnění Duchem Svatým odvést. Například je odradí tím, že jim ukáže na lidi, kteří se pouze tváří, že jsou Duchem naplněni, ve skutečnosti tomu tak ale není. Člověk, který vidí jejich obvykle bláznivé počínání, ztrácí chuť být Duchem naplněn, protože se nechce vystavovat riziku, že by jednal bláznivě jako oni. To přináší do církve nesvobodu a jednání Ducha v církvi je tak značně omezeno. Dalším velmi efektivním nástrojem ďábla je posměch, pomluva, srážení. Křesťané ale musejí bez obav vírou užívat všeho, co nám k životu s Ním dal Ježíš Kristus a nesmějí se nechat znechutit negativními reakcemi ze strany lidí ve světě. Pokud se křesťané nechají světem utlačovat, ztratí odvahu a chuť k dosahování Bohem zjevených cílů a tedy ani nemohou být Duchem k jejich plnění zmocněni.
Pohanství. Pohanský přístup k Bohu je velkou překážkou k získání plnosti Ducha Svatého. I v dnešních křesťanech přetrvává například potřeba zviditelnit si Boha - přinejmenším ve svých představách - to však Bůh jednoznačně (v desateru) zakazuje. Často se snaží vysloužit si Boží přízeň novodobými oběťmi (čtení Písma, dávání), s Bohem „žijí" jen na místě bohoslužeb a další (viz též kázání „Vliv pohanství na víru").
