Soudců 2:16 Vzbuzoval pak Hospodin soudce, kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich.
Soudců 3:9-10 Volali pak synové Izraelští k Hospodinu, i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským, aby je
vysvobodil, Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího, 10 Na němž byl duch Hospodinův, a soudil lid Izraelský. Když pak vytáhl k boji, dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského, krále Syrského, a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským.
Soudců 6:34-36 Duch pak Hospodinův posilnil Gedeona, kterýžto zatroubiv v troubu, svolal Abiezeritské k sobě. 35 A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu, a svoláno jest k němu; poslal též posly k Asserovi, k Zabulonovi a k Neftalímovi, i přitáhli jim na pomoc.
Soudců 14:5-6 Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Když pak přišli k vinicím Tamnatským, a aj, lev mladý řvoucí potkal se s ním. 6 I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a roztrhl lva, jako by roztrhl kozelce, ačkoli nic neměl v rukou svých. A neoznámil otci ani mateři své, co učinil.
Soudců 11:29 V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským.
Soudců 16:28-30 I volal Samson k Hospodinu, a řekl: Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými. 29 Objav tedy Samson oba sloupy prostřední, na nichž dům ten stál, zpolehl na ně, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou. 30 Potom řekl Samson: Nechť umře život můj s Filistinskými. A nalehl silně, i padl dům na knížata a na všecken lid, kterýž byl v něm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa.
Skutky 1:8 Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.
Skutky 4:8 Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští...
Skutky 13:9 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj...
Naplnění Duchem Svatým je nedílnou a nezbytnou součástí života křesťana. Ačkoliv naplnění Duchem svatým není totožné se znovuzrozením, je jeho součástí v tom smyslu jako například křest ve vodě. Pro přijetí Ducha Svatého nestanovuje Bůh zvláštní podmínky, děje se to přijetím skrze víru. Duch Svatý je pak pečetí, jistinou, která svědčí o našem nebeském dědictví.
V Božím Slově ale vidíme ještě jinou rovinu naplnění lidí Duchem Svatým. Bůh mluví o posilnění, nadšení, zmocnění Duchem. Tedy nejen k vnitřímu ujištění a posílení, ale ke konání zvláštních skutků, činů.
Duch Hospodinův takto posilnil Gedeona, aby vysvobodil Izrael z ruky Madianských, Amalechitských a dalších národů, které společně zaútočily na Izrael (Soud 6:34). Duch Svatý sestoupil na Samsona a dal mu takovou sílu, že ten rukama roztrhl lva (Soud 14:5-6). Izraelský vůdce Jefte byl nadšen Duchem Svatým pro boj s Ammonitskými a zvítězil (Soud 11:29). I v dobách Nové smlouvy Duch Svatý naplňoval mocně své služebníky k šíření evangelia, k vysvobozování, k uzdravování - tak, jak jim to Ježíš sdělil, než vystoupil na nebe (Sk 1:8, Sk 4:8, Sk 13:9 a další místa). Všimněme si, že Bůh nenaplňuje (jak je z uvedených příkladů zřejmé) Duchem Svatým samoúčelně, ale vždy k dosažení nějakého cíle, přičemž tento cíl je v souladu s Božími záměry a cíli. Platilo to v uvedených příkladech z Božího Slova, platí to i dnes.
Člověk, který má na srdci a na mysli dobré, realistické a Bohem před něj předkládané Boží cíle, může s jistotou očekávat, že ho k dosažení těchto cílů naplní, zmocní Duch Svatý. Tímto naplněním se pak upevňuje a roste i dlouhodobá motivace, nadšení pro věc, a Duch Svatý člověka ve správnosti jeho počínání utvrzuje, podněcuje, povzbuzuje.
Tedy je třeba vidět, že takovéto naplnění, zmocnění Duchem, není cílem, ale prostředkem k naplnění dobrých cílů. Podstatné tedy je nejen usilovat o plnost Ducha, ale mít cíle, za kterými stojí Bůh. Člověka pak bude Bůh k jejich uskutečnění posilovat svojí silou.
