Jan 14:26 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
Jan 16:13 Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.
1Korintským 2:9-16 Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují. 10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské. 11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží. 12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám. 13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce. 14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti. 15 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. 16 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.
Smyslem existence církve je budování Božího království. Jedině tehdy ale může být její práce efektivní a v souladu s Božími záměry, když je v ní přítomen a působí v ní Duch Svatý (J 14:26, J 16:13). Právě On dává do církve (a do Božího lidu vůbec) moc, která láme překážky a přináší spasení. A právě On v souladu s konkrétními potřebami té které církve v té které době vypůsobí to, co je v dané chvíli třeba. Právě a jedině On dává porozumění živému Božímu Slovu, které je pro zdravý život církve i jednotlivce naprosto nezbytné.
Například při vysvobození Izraele z Egypta právě Duch Svatý způsobil Egyptu deset těžkých ran, při letnicích v Jeruzalémě to byl On, kdo způsobil, že během jednoho dne uvěřilo v Ježíše přes tři tisíce lidí. Duch Svatý byl rovněž Tím, kdo způsobil mocné probuzení a s ním způsobené zázraky uzdravení na přelomu 19.a 20.století, byl to On, kdo v osmdesátých a devadesátých letech minulého století přinesl do církve mohutnou vlnu radosti.
Toto vše ale jsou pouhé projevy, nikoli účel působení Ducha. Skutečnými Jeho cíli jsou budování církve, záchrana nevěřících a práce na budování Božího království. Jinak řečeno, tyto cíle nelze bez působení Ducha Svatého splnit. Proto se církev ani jednotlivci bez Něj neobejdou (1Kor 2:9-16). Vždyť ani pokání, jež je základní a nevyhnutelnou podmínkou pro přijetí Ježíše a tedy spasení, nelze učinit bez Ducha Svatého.
Jsou přitom dvě cesty, jak působení Ducha „vyvolat". První je nenásledováníhodná - člověk, jenž Boha neposlouchá, se dostane do těžké životní situace a teprve ho přiměje volat k Bohu o pomoc. Pak může zažít působení Ducha Svatého, když tohoto člověka Bůh vyslyší a pomůže mu. Druhá, správná cesta, jak „přimět" Boha k činům, je jednoduchá - na rozdíl od prvního způsobu se rozhodneme Boha bezvýhradně a beze zbytku poslouchat, a Jeho působení se pak dostaví zcela jistě a vede ať už jednotlivce či celou církev k růstu a prosperitě ve všech oblastech života a k záchraně nevěřících.
