1 Petrův 1:17-21 A poněvadž Otcem nazýváte toho, kterýž bez přijímání osob soudí vedle skutků jednoho každého, viztež, abyste v bázni Páně čas vašeho zde putování konali, 18 Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, 19 Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista, 20 Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás, 21 Kteříž skrze něho věříte v Boha, jenž jej vzkřísil z mrtvých, a dal jemu slávu, tak aby víra vaše a naděje byla v Bohu.
1 Petrův 2:9-10 Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. 10 Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.
Často slýcháme, že Bůh je k lidem nespravedlivý. Pochybnosti o tom, proč se spasení a Boží přízeň nevztahuje na ty, kdo Jej odmítají, a k Bohu směřované výčitky, že věci nefungují vždy dokonale, se objevují i mezi křesťany. Podíváme-li se však do historie Božího vztahu s lidmi, vidíme jasně, že v Bohu není ani stín nespravedlivého jednání s nimi. Jen je třeba podívat se na věc Jeho očima a uvědomit si, odkud současné lidstvo - a tedy i křesťané - vzešlo.
Bůh stvořil člověka s jasným záměrem a od začátku pro něj měl připraven plán záchrany. Člověk se však poměrně záhy po stvoření od Boha i jeho jednání a vedení odtrhl. Došlo k takovému narušení celého systému stvoření, že Bohu nezbývalo nic jiného, než uvést na svět potopu a toto stvoření zničit. Na celé Zemi Bůh nalezl jen osm spravedlivých - Noe a jeho rodinu - ti byli zachráněni. Jako jediní dostali šanci stanout na začátku obnoveného života po potopě.
Od Noé a jeho synů se počítá historie obnoveného lidstva, avšak to navzdory děsivému zážitku potopy brzy po ní opět od Boha odstupuje a obklopuje se vlastními bohy - modlami.
I přesto poté Bůh nalézá spravedlivého - Abrama - a z jeho símě vzešel národ, jenž si Bůh vyvolil a jenž osobně vedl tak, aby se tento národ - Židé - naučil skutečně žít s Ním. I Židé se ale od Boha odvrátili.
Kdo jsme tedy my, dnešní křesťané? Naši předkové, před potopou i po ní, Boha několikrát zavrhli, Bohem danou šanci na život v Boží ruce se zajištěným spasením odmítli. Bohu se odcizili, byli pro něj tedy cizí. On jim přesto dal několikrát novou šanci, oni Ho ale vždy znovu zavrhli. Po celá staletí žili bezbožný život v hříchu a smilstvu tělesném i duchovním. Přesto se Bůh rozhodl, že jim (a tedy i nám) dá v Ježíši Kristu další šanci na obrácení se k Němu a na záchranu pro věčný život. Navzdory tomu naši další předkové, kteří nejprve v počátcích církve v Krista uvěřili, tuto šanci opět po nedlouhé době opustili a obrátili se zpět k modlám.
Je třeba jasně říci, že my, znovuzrození křesťané, jsme Boží děti, že jsme domácí Boží a že můžeme směle říkat, že Bůh je náš Otec a že máme již přichystané příbytky v nebi. Na druhou stranu je potřeba si uvědomovat, že jsme potomky generací, jež žily po celá staletí v odmítání Boha a že je obrovská Boží milost, že všichni lidé v Ježíši Kristu dostali znovu šanci ke spasení. Ti, kteří i tuto šanci odmítají, nejsou tedy obětí Boží nespravedlnosti, ale vlastního špatného rozhodnutí žít bez živého Boha. Proto naprosto není namístě na Boha žehrat, ale žít v úctě a respektu vůči Němu a přijmout Jeho způsoby myšlení a jednání a v nich trvale žít.
