Židum 5:5-8 Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 6 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. 7 Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil. 8 A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. 9 A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, 10 Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova.
Židům 10:19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
Židům 3:14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
Židům 4:14 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
Židům 6:4-5 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, 5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, 6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
Židům 12:1-15 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje, 2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. 3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce. 4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce. 5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? ....12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, 13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. 14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, 15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
(kralický překlad)
Epištola Židům bývá vykládána jako pouhé porovnání Zákona a Nové smlouvy. Při hlubším pohledu a u vědomí toho, co předcházelo jejímu napsání, se její hlavní smysl ukazuje poněkud jinak.
Apoštol Pavel tento dopis Židům psal po svém zatčení a deportaci do Říma. V té době se značná část křesťanů pocházejících z židovstva začala obracet zpět do Zákona a židovství. Právě jim proto Pavel z Říma píše. Připomíná jim, jak nesrovnatelně víc je život v Kristu nežli život pod Zákonem a ukazuje to na řadě příkladů.
A vyzývá je, aby se za žádnou cenu zpět k Zákonu nevraceli, aby nepodlehli tlaku okolností a nikdy se nevzdali života s Kristem. Přidává i upozornění, že ten, kdo už jednou Ježíšovu milost přijal, nemá možnost vrátit se do starého života bez následků (Žid 6:4).
Proto Bůh Pavlovými ústy Židy varuje a znova jim připomíná, kdo je Ježíš a co to pro ně, kteří Jej přijali, znamená (Žid 5:5-8, Žid 10:19, Žid 3:14, Žid 4:14). Říká, jak je třeba smýšlet a jednat těm, kdo přijali výsadu spasení a patří Ježíšovi. Nabádá je k tomu, aby nepodléhali malomyslnosti, když se objeví překážky a uvědomili si, že požehnání je neodmyslitelně spojeno s bojováním (Žid 12:1-4).
Tato Boží výzva ale neplatí jen pro Židy - vztahuje se na každého k Ježíši Kristu obráceného člověka. I pro nás, současné křesťany, platí Pavlovo: Nikdy se nevzdávejte! Je třeba si se vší vážností uvědomit, komu jsme uvěřili a být nezvratitelně rozhodnuti, že se nikdy, nikým a ničím nedáme odklonit z cesty, po níž nás Kristus vede. To je neodmyslitelně spojeno s tím, že se na této cestě objevují překážky či nepříznivé okolnosti, proti nimž je třeba bojovat a vybojovat nad nimi vítězství. Jedině tak lze totiž jít po této cestě. Ten, kdo jim podléhá a boj vzdává, začíná žít v mentalitě poraženého a z této pozice pak vnímá vlastní život i svět kolem sebe.
