Zj 2:7 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest uprostřed ráje Božího.
Zj 2:11 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, nebude uražen od smrti druhé.
Zj 2:26 Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany.
Zj 3:5 Kdo zvítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nevymažiť jména jeho z knih života, ale vyznámť jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho.
Zj 3:12 Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha mého, nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové.
Zj 3:21 Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
Většina lidí chce ve svém životě zažívat vítězství. Mnozí však považují za vítězství to, co je podle biblických měřítek ve skutečnosti porážka. Jiní zase nevěří tomu, že by na vítězství skutečně mohli dosáhnout. A pokud toto domnělé vítězství (ve skutečnosti se jedná o porážku) či nevíru ve skutečné vítězství přijímají za své, stávají se tak vlastně nositeli porážky a sílu ke skutečnému vítězství pak ztrácejí.
Pokud ale uvěří Bohu, že v dané věci zvítězit mohou, Bůh jejich síly k dosažení vítězství obnoví. Zároveň touto změnou od Boha přijmeme za svou jeho mentalitu - mentalitu vítěze. Tedy ono vnitřní nastavení na to, že nám, kdo jsme v Kristu, vítězství náleží. Pak tuto vítěznou a vítězící mentalitu můžeme (a musíme) předávat dalším generacím.
Příklady domnělého vítězství, jež bylo ve skutečnosti porážkou, vidíme i v bibli - například u Abrahama. Bůh mu zaslíbil potomstvo, ale Abraham - když už viděl, že je stár, a ve slíbené potomstvo už ztrácel víru - si na radu své ženy Sáry „zařídil" potomstvo sám: zplodil se služkou Sáry syna Izmaele. To, co na první pohled vypadalo jako dosažení vytčeného cíle (mít potomstvo), byla ve skutečnosti porážka, jelikož zplození Izmaele se zcela minulo s Božím plánem a zaslíbením.
To, zda se v daném konkrétním případě jedná o porážku nebo vítězství (a to nejen u Abrahama), záleží tedy na tom, co Bůh tomu kterému člověku v dané situaci a v daném čase řekl, že se má v jeho případě stát. A když se stane právě to, pak je to vítězství. Naše víra tedy musí vidět Boží úmysly a podle toho jednat. Protože táž věc, jež u jednoho je vítězstvím, je u druhého porážkou - proto, že se minul Božím úmyslem.
Rozhodujícím měřítkem o tom, zda něco je vítězství či porážka je to, co o dané věci řekl Bůh. Na nás pak je, abychom znali Boží úmysly (jak obecné, tak konkrétní pro nás osobně) a naplňovali je tak, aby výsledkem bylo vítězství. Naše mentalita musí být mentalita vítězů - vždyť Ježíš Kristus, jenž je v nás, je vítěz svojí podstatou a proto se tato jeho vítězná mentalita musí projevovat i na nás a v nás. A my můžeme, a chceme-li zakusit naplnění zaslíbení, o nichž Ježíš mluví v knize Zjevení (viz citace), jsme povinni tuto povahu vítěze nést dál.
