Žalm 18:2-4 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. 3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Žalm 18:17-28 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. 18 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. 24 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
Exodus 20:2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.
Žalm 18:33-40 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. 34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. 35 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. 36 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. 37 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. 39 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. 40 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Bůh vyslýchá prosby lidí, kteří se k Němu opravdově obracejí. A to dokonce i těch, kteří s Ním nežijí, přesto že takoví lidé se k Němu obracejí obvykle až jako k poslední instanci, když všechny jejich ostatní záchranné mechanismy selhaly.
Přeci jen jinak se ale Bůh staví k lidem, pro něž je podobně jako pro Davida jejich hradem, skálou, světlem, vysvoboditelem, k lidem, kteří Boha považují za hodna chvály (Ž 18:2-3). K lidem, jež vůči Němu chovají takovou úctu, respekt a očekávání, jako měl právě David. Takovým lidem totiž Bůh mnohdy pomáhá ještě dříve než k Němu začnou vůbec volat. A když k Němu volat začnou, tak Jeho pomoc nabývá ještě jiných rozměrů. S takovými lidmi je totiž Bůh stále. Proč? Protože jim odplácí podle jejich čistoty a spravedlnosti (Ž 18:22-26), protože to jsou lidé, kteří mají hluboko ve svém srdci uloženo, že On je jejich Bohem (2M 20:2).
Právě tak - v čistotě, ve spravedlnosti, ve zbožnosti, by měly vždy chodit Boží děti. Pak žijí život, v němž se mohou těšit z takového vztahu s Bohem, jaký měl David. A stejně jako on také mohou očekávat od Boha záštitu a pomoc. Špatné ale je, pokud se i Boží děti obracejí k Bohu až tehdy, když jim je zle. Jinak řečeno - až do té doby se bez Boha obejdou. To ukazuje vlastně na bezbožný způsob života.
Bůh nám jasně dává najevo, že se na Něj vždy můžeme spolehnout. Neznamená to ale, že máme zůstat stát s rukama v klíně. Naopak. Jsou situace, kdy je třeba vzít do ruky zbraň a bojovat. Bůh nás i v tom podpoří, ale neudělá to za nás. Naučí nás však bojovat (Ž 18:33-40). Na sobě pak nechává lidskými silami neřešitelné situace, v nichž je naopak třeba řešení vložit s důvěrou do Jeho rukou. Je tedy třeba rozlišovat, kdy a komu a jakou pomoc Bůh nabízí. Je třeba vědět, kdy je namístě bojovat a kdy spoléhat ve víře na Boží zásah. Nelze to zaměňovat a nelze za všech okolností jen bojovat nebo naopak v každé situaci takzvaně spoléhat na Boží milost.
