Římanum 10:9 Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.
2 Korintským 4:13 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme...
Naše svoboda velmi úzce souvisí s tím, co říkáme. Dá se říci, že máme právě takovou svobodu, jakou dokážeme vyjádřit svými ústy. Právě v tom jsme svobodní, co můžeme skutečně svobodně říci. Naše svoboda a naše svoboda mluvit jsou totiž neoddělitelné.
Ďábel se z toho důvodu velmi snaží, abychom mluvili podle jeho představ. Buď tak, že se stydíme mluvit, nebo tak, že mluvíme marnosti, mluvíme nadarmo.
Ten, kdo nemá svobodu mluvit, by to měl uznat a ne se vymlouvat. Zdůvodňování tohoto stavu vrozenou stydlivostí či málomluvností jsou jen výmluvy. Skutečným důvodem je nevíra, svázanost, strach nebo pokrytectví. Takový člověk není s to se svobodně projevit. I kdyby to bylo tak, jak to zdůvodňuje, výsledkem je tak jako tak nesvoboda. Ti, kdo toto odmítají vzít na vědomí a nechtějí svůj stav v tomto směru změnit, tím odmítají svou vlastní svobodu. To se pak projevuje v každé oblasti života.
Jedním z životních cílů by pro každého mělo být: Žiji tak jak mluvím a mluvím tak jak žiji.
Začít je třeba hned. Je možné, že někdo v tom bude potřebovat vysvobození. Možná to bude znamenat i namáhavější boj. Ale výsledná svoboda jistě stojí za to!
