Židum 10:19-25 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, 20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, 21 A majíce kněze velikého nad domem Božím, 22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, 23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) 24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, 25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
1 Timoteovi 4:1-5 Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, 2 V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své, 3 Zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, jenž poznali pravdu.
2 Timoteovi 4:3-4 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; 4 odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.
Každý, kdo přijal či přijme Ježíše Krista za svého Pána, získává tím plnou svobodu v přístupu k Bohu (Žid 10:19). Touha po tomto svobodném přístupu k Bohu by měla být pro člověka prioritou. Svobodný přístup k Bohu je umožněn skrze přijetí Ježíše proto, že On očišťuje člověka od hříchu. Neexistuje nikdo, komu by bylo spasení a přístup k Bohu Bohem odepřeno. Spasení ani volný přístup k Bohu ale nejsou nezrušitelné. Pakliže někdo Ježíše přijme, a poté jej opustí, vrátí se zpět do života ve hříchu, oboje ztrácí.
Doba příchodu Ježíše Krista (Žid 10-25) se podle vývoje v církvi i ve společnosti i v přírodě blíží čím dál víc. Proto je tlak na to, aby se lidé od cesty s Bohem odvraceli, zejména v poslední době velmi silný (1 Tim 4:1-5, 2 Timi 4:3-4).. Jsme svědky zpochybňování a převracení Božího Slova, legalizace hříchu, a to jak ve společnosti i v církvi. Proto nás Boží Slovo vyzývá, abychom se vydali po cestě, která vede po boku Ježíše k Bohu a abychom o ní nepochybovali (verš 20-24 tamtéž).
Nabádá nás i k tomu, abychom neopouštěli společná shromáždění, neboť tomu, kdo se ze shromáždění vydělí, hrozí, že tlaku doby podlehne a z Boží cesty sejde. Opustit společná shromáždění církve lze nejen fyzickým odchodem ze shromáždění a z církve, ale i přeměnou své účasti ve shromáždění na pouhou pasivní přítomnost. Už tehdy je člověk zranitelný, fyzický odchod ze shromáždění je potom často jen otázkou času. Proto se máme vzájemně upozorňovat, pokud vidíme, že se někdo zprostřed církve začne v tomto smyslu „vytrácet" (Žid 10:25).
