Lukáš 12:16 Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. 17 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své? 18 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. 19 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli. 20 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? 21 Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý. 22 Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. 23 Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv. 24 Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo? 25 A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden? 26 Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte? 27 Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto. 28 A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry? 29 I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte. 30 Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete. 31 Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány. 32 Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.
(Kralický překlad)
Bůh říká: Budete-li se vy starat o moje království, já se postarám o vás. A to tak, že váš život bude plný radosti a hojnosti. A to nejen duchovně a duševně, ale rovněž i materiálně. Je více důvodů, proč se skutečně radovat, patří-li kdo Pánu. Ale toto je rozhodně jeden z nejpádnějších. Je totiž velmi obtížné se radovat, žije-li člověk v neustálém existenčním zápase.
Jak je potom možné to, že tolik lidí, kteří patří Pánu, žije v existenčních tlacích a strachu? Je to proto, že mnoho lidí chápe toto Boží sdělení jako neuchopitelnou náboženskou frázi. Nejsou schopni uvěřit tomu, že Bůh tento pokyn, přesněji řečeno příkaz: „Hledejte to, co chci, abyste dělali pro Boží království a já se postarám o to, abyste byli ve všech směrech zaopatření (Luk 12:31-32)," myslí skutečně vážně. Že když ho poslechneme, tak nás zahrne materiálním požehnáním.
Ježíš říká, že Otec se stará o havrany, jak by se tedy nepostaral o člověka, jenž je pro Něj mnohem cennější. A protože to mnozí lidé takhle nechápou, neřídí se Boží vůlí. Myslí si, že se o svoje živobytí musejí postarat sami. Jsou neposlušní. Ovoce této neposlušnosti je pak velmi trpké. Přitom poslušnost je jedním z prostředků, jak si skládat svůj poklad v nebi.
Na druhou stranu Ježíš tu nehovoří o tom, že by bylo něco zlého na materiálním požehnání. Výzvou „I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte. Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete", rozhodně nenabádá k pohrdání majetkem.
Je velmi dobré pracovat na získání majetku a moudře s ním zacházet. Ježíš tu říká, abychom při tom spoléhali na Boha. Ten, kdo spoléhá jen na vlastní sílu a schopnosti jako muž v Luk 12:16-21, se Božího zaopatření nedočká. Nespoléhá totiž na Pána, ale na sebe. Bůh přitom zaopatření přichystal pro všechny lidi. Pro všechny, kdo se v první řadě starají o věci Božího království. Pro všechny, kteří majetek považují za požehnání, ale nemilují jej, spoléhají se při zajišťování své budoucnosti na Pána a trvale slouží Jemu a Jeho království. Jsou to lidé, kteří slouží Bohu a prožívají Boží zaopatření a radost z tohoto zaopatření.
