Žalm 94:13-17 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. 13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. 14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, 15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. 16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? 17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
2 Paralipomenon 34:15-21 I řekl Helkiáš k Safanovi písaři: Knihu zákona nalezl jsem v domě Hospodinově. I dal Helkiáš tu knihu Safanovi. 16 Safan pak přinesl tu knihu králi, a při tom jemu oznámil, řka: Všecko, cožkoli bylo poručeno služebníkům tvým, dělají. 17 Nebo sebravše peníze, což se jich koli nalezlo v domě Hospodinově, vydali je v ruce úředníkům a dělníkům. 18 Oznámil také Safan písař králi, řka: Knihu mi dal Helkiáš kněz. I četl v ní Safan před králem. 19 Pročež když slyšel král slova zákona, roztrhl roucho své. 20 A rozkázal král Helkiášovi, též Achikamovi synu Safanovu, a Abdonovi synu Míchovu, a Safanovi písaři, a Asaiášovi služebníku královskému, řka: 21 Jděte, poraďte se s Hospodinem o mne i o pozůstalý lid Izraelský a Judský, z strany slov knihy této, kteráž jest nalezena; nebo veliký jest hněv Hospodinův, kterýž jest vylit na nás, proto že neostříhali otcové naši slova Hospodinova, aby činili všecko, což psáno jest v knize této.
Žalm 143:6-8 Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah. 7 Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. 8 Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.
(kralický překlad)
Bůh ve svém Slově říká, že člověka nikdy neopustí (Žalm 94:14). A to ani v těžkých životních situacích. Například i ve chvílích, ve kterých člověk zažívá Boží výchovu a které jsou někdy velmi bolestné, je Bůh na naší straně a my od něj můžeme očekávat pomoc.
Bylo tomu tak i při nalezení knihy Zákona za reformy krále Joziáše (2Par 34:19-21). Joziáš si uvědomil, v jakém vzdoru vůči vlastnímu Stvořiteli izraelský národ po celé generace žil a jaký hněv za to mohl od Hospodina přijít. Nezáviděníhodná situace, kterou však Joziáš zvládl, protože se pro její řešení obrátil přímo k Bohu a byl rozhodnut jakékoli Jeho řešení přijmout. I proto se stal jedním z největších reformátorů v dějinách.
I my, dostaneme-li se do situace, kdy se ukáže, že jsme se vzdálili od Božích principů myšlení a jednání, nemusíme propadat beznaději. Musíme se ale obrátit o řešení k Pánu a nic před ním neskrývat (on stejně zná každé zákoutí naší duše). Pozvednout k Němu své oči, ruce i hlas, tedy uznat Jeho svrchovanost, sílu a moc, očekávat od Něj řešení a skutečně k Němu volat. A být připraven svoje volání doprovodit skutky, k nimž nás vyzve. A Bůh stojí o to, aby nám mohl pomoci a opravdu (pokud budeme pokorní a poslušní) nám cestu z těžké situace ukáže.
Musíme ale o řešení potíží, do kterých jsme se (obvykle vlastní vinou) dostali, doopravdy stát. Někomu v tom brání pýcha, někdo se svými problémy nechá natolik pohltit, že z nich přestane hledat východisko, a v určité fázi stojí vlastně už jen o uznání svého trápení - Bohem i lidmi. Takový člověk už není schopen svoje ruce v očekávání pomoci pozvednout podobně jako David v Žalmu 143 k Bohu, nýbrž pozvedají je ve své hořkosti a výčitkách vlastně proti Němu.
Pozvednutí očí, rukou či hlasu k Pánu není jen náboženská formalita. Je to uznání Boží svrchovanosti, očekávání na Boží reakci. Je při tom velmi důležité, jak to člověk udělá. Pokud svůj hlas skutečně pozvedá k Bohu a ne jen zahořkle přednáší stížnost na svou situaci, pak se zcela jistě dočká východiska z tohoto bolestivého stavu a jeho další život nabere podobně jako život Izraele po Joziášově reformě nový směr a smysl.
