Koloským 3:17 A všecko, cožkoli činíte v slovu nebo v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.
1Korintským 10:31 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
Je nebetyčný rozdíl mezi službou pohanským bohům a službou skutečnému Bohu. Pohané se snažili získat přízeň svých bohů během bohoslužeb a používali k tomu řadu technik. Rituálními tanci a rytmy či uváděním do transu počínaje a rituálními oběťmi konče.
Ti, kdo slouží živému Bohu, tedy Izraelité a křesťané, si ale Jeho přízeň získávat nemusí, protože už ji mají. Říká to On sám ve svém Slově. Proto je služba skutečnému Bohu od bohoslužeb pohanských naprosto zásadně odlišná.
Označovat shromáždění křesťanů, při němž chválí a uctívají Pána a je jim kázáno Boží Slovo, jako Bohoslužbu, je vlastně nesprávné. Pohané při svých shromážděních skutečně konali bohoslužby - jedině během nich totiž svým bohům sloužili. Křesťané, před nimi i Židé, ale mají Bohu sloužit celým svým životem, dvacet čtyři hodin denně (Kol 3:17, 1Kor 10:31). Shromáždění pak sice slouží i k uctívání, z větší části z něj ale nemá přímý užitek Bůh, nýbrž zúčastnění! To Bůh jim tu svým Slovem slouží, vyučuje je, vede nebo napomíná. To Bůh své děti, které na Něj očekávají s otevřeným srdcem, naplňuje a posiluje svým Duchem. A skrze Něj jim sděluje, jak mají sloužit oni Jemu. Vlastní bohoslužba se proto ve většině případů odehrává mimo shromáždění - v každodenním životě.
Boží přízeň či naplnění Duchem Svatým si ale nelze vymoci zvláštní technikou, ponořením se do emočně vypjatého stavu, ať už během shromáždění či při osobním setkání s Bohem v soukromí. Pokud někdo takto jedná, snaží si Boha vlastně naklonit obdobně jako pohané, výsledkem je pak nikoli bohoslužba, nýbrž modloslužba.
Mějme otevřené srdce pro Ducha Svatého, služme Bohu, ptejme se ho jak, a On se k nám bude hlásit. A my budeme stále jasněji vnímat, že Jeho přízeň už máme a nemusíme si ji vysloužit rituály a speciálními emocionálními projevy.
