Jeremjáš 32:24-42 Aj, střelci přitáhli na město, aby je vzali, a město skrze meč a hlad a mor dáno jest v ruku Kaldejských, bojujících proti němu; a tak, což jsi koli promluvil, děje se, jakž to sám vidíš. ... 30 Nebo synové Izraelští a synové Judští od dětinství svého jen toliko činí to, což jest zlého před očima mýma; synové, pravím, Izraelští jen toliko hněvají mne dílem rukou svých, dí Hospodin. ... 37 Aj, já shromáždím je ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal v hněvě svém, a v rozpálení svém, i v prchlivosti veliké, a přivedu je zase na toto místo, a způsobím to, aby bydlili bezpečně. 38 I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. ... 42 Nebo takto praví Hospodin: Jakož jsem uvedl všecko toto zlé veliké na lid tento, tak uvedu na ně všecko to dobré, o němž jim mluvím.
Jeremjáš 32:8-15 Když pak přišel ke mně Chanameel syn strýce mého, podlé slova Hospodinova, do síně stráže, a řekl ke mně: Kup medle dvůr můj, kterýž jest v Anatot, jenž jest v zemi Beniaminově; nebo tvůj jest právem dědičným, a právem příbuznosti, kupiž jej sobě: tedy porozuměv, že jest to slovo Hospodinovo, 9 I koupil jsem od Chanameele syna strýce svého ten dvůr, kterýž jest v Anatot, a odvážil jsem jemu peněz sedmnácte lotů stříbra. ... 15 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť kupováni budou domové, a rolí, i vinice v zemi této.
Bůh nás jako dobrý otec vychovává. Některé jeho výchovné zásahy jsou velmi tvrdé. Nikdy však nejsou samoúčelné. Bůh to dělá vždy pro dobro svých dětí. Zároveň s výchovným zásahem navíc říká, že se svých dětí nikdy nezřekne a že to, co je v dané chvíli zlé, zase obrátí v dobré. Jistota o tom, že Bůh takto jedná kvůli nám a pro nás a že má v ruce do budoucna i východisko pro každého, kdo se k němu skutečně obrátí, umožňuje tyto mnohdy těžké chvíle zvládnout.
Velmi tvrdě Bůh jednal někdy i s Izraelem. Například tehdy, když jej vydal vojsku krále Nabuchodonozora (Jer 32:24). Jeho v podstatě nepřemožitelná armáda obklíčila Jeruzalém. Bůh dopustil tuto zlou věc, protože Izraelci Jej navzdory napomínání skrze proroky neposlouchali. Došlo to tak daleko, že už nebylo jiného východiska, nežli jim uštědřit výchovnou lekci v podobě Nabuchodonozorova útoku, kdy jediným možným řešením pro kdysi téměř vždy vítězné Izraelce byla kapitulace.
I v této beznadějné situaci, kdy lidé obvykle prodávají nemovité majetky, aby měli peníze na přežití v nejhorší době, Bůh ale dal svému lidu naději. Zdánlivě paradoxně Jeremiáše vedl k tomu, aby koupil pozemek (Jer 32:8). Tím mu totiž sdělil naději, že momentálně bezvýchodná situace se změní, že koupě pozemku má do budoucna smysl. (verš 15). A Jeremiáš Boha poslechl (verš 9).
Lepší je žít tak, aby Bůh k užití výchovných prostředků nemusel vůbec sáhnout. Ale když už k tomu přece dojde, člověk se nesmí zatvrdit, nýbrž Boží řešení skutečně a bez pýchy přijmout, to znamená poslechnout. Tehdy může z Boží strany stejně jako Jeremiáš vnímat jistotu naděje, že věci se v dobré obrátí. K tomu, abychom i my mohli takovouto jistou naději podobně jako Jeremiáš vnímat, musíme opravdu dobře vědět, kdo jsme. Že jsme Božími dětmi, lidem, jenž Bůh miluje. O němž jasně říká, že jej nikdy neopouští, a to ani v situaci, kdy na něj z výchovných důvodů nechá dopadnout potíže.
Má-li kdo v srdci tuto jistotu naděje, může podobně jako Jeremiáš, který od Boha věděl, že jeho investice do pozemku se v budoucnu vyplatí, i v takové situaci bez pochybností investovat svůj čas, energii, peníze na Boží dílo, protože bezpečně ví, že to má skutečný smysl. To přináší jinou, kvalitativně vyšší úroveň života.
