Jan 1:1-3 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. 4 V něm život byl, a život byl světlo lidí.
Koloským 1:15-17 Kterýž jest obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření. 16 Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové nebo panstva, buďto knížatstva nebo mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. 17 A on jest přede vším a všecko jím stojí.
Efezským 3:4-11 Z čehož můžete, čtouce, porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu; 5 Kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha, 6 Totiž že by měli býti pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium, 7 Kteréhož já učiněn jsem slouha z daru milosti Boží mně dané, podle působení moci jeho. 8 Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova, 9 A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista, 10 Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží, 11 Podle předuložení věčného, kteréž jest uložil v Kristu Ježíši Pánu našem,
Lukáš 10:18 I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
1Mojžíšova 1:2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.
Ježíš Kristus prochází celou historií stvoření a v první řadě právě On je také aktivním účastníkem tohoto stvoření. Ježíš je ten, skrze koho bylo stvořeno naprosto vše, co kdy na Zemi a ve vesmíru existovalo či existuje. V Janově evangeliu se říká, že „bez něho nic není učiněno, což učiněno jest" (Jan 1:3). On žil dříve, než kdokoli či cokoli jiného - viditelného i neviditelného. Není tedy jen prvorozeným synem, který toto veškeré stvoření od Otce zdědil. On je tvůrcem spolu s Otcem, Jím všechno drží pohromadě. A je legitimním, právoplatným králem a vládcem toho všeho (Kol 1:15-17). Část církve toto vnímání role a postavení Ježíše opustila a považuje Jej jen za jakéhosi milujícího služebníka lidí. To však zásadním způsobem deformuje Boží záměr, který měl při utváření církve Bůh na zřeteli.
Bůh totiž od počátku v plánu svého království s církví počítal a předem měl jasno i v roli, kterou církev bude zastávat. Církev měla podle Jeho záměru sloužit nejen potřebám lidí, ale především Bohu samotnému a Jeho království. V Ef 3:4-11 apoštol Pavel mluví dokonce o tom, že by církev měla zvěstovat tajemství i neviditelné části stvoření (v.10: „Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží").
V době před stvořením člověka došlo totiž ke vzpouře jedné z těchto duchovních bytostí, anděla Lucifera. Tím došlo k narušení celistvosti Božího království. Pro obnovu jeho celistvosti si Bůh vybral právě člověka, potažmo církev. Nositele vzpoury, Lucifera, Bůh svrhl na Zemi. I u toho Ježíš byl (Luk 10:18: „I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe"). Při tom byla Země Luciferem zpustošena. Bůh tehdejší Zemi označuje jako „nesličnou a pustou" (1Moj 1:2). Z této „nesličnosti", tedy prachu Země, po kterém při svém běsnění ďábel šlapal, Bůh stvořil člověka. A to proto, aby se jasně ukázala Jeho naprostá svrchovanost nad Luciferem - z pouhého prachu zpod jeho nohou stvořil strůjce jeho porážky - člověka. Z něj totiž vzešel i sám Ježíš v lidském těle a v tomto těle ďábla porazil na hlavu.
Teprve díky tomuto vítězství pak může dojít k obnově integrity Božího království. A právě tady leží hlavní smysl církve - aby na ní a skrze ni bylo zřetelně vidět ono tajemství o obnoveném Božím království a o jeho vládci Ježíši Kristu. Aby skrze ni bylo jasné, kdo je skutečným Pánem a vítězem v souboji s Luciferem a jeho armádou.
