Skutky 10:1-44 Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský, Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu, A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli. A on pilně popatřil naň, a zstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží. ... Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob. Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu; ... A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova Božího.
Obrácení římského setníka Kornélia je do té doby naprosto nevídanou událostí. Kornelius byl pohan, a co víc, zároveň nikoli nevýznamný představitel židům nepřátelské okupační armády. Přesto Bohu stálo za to, aby se k němu naprosto ojedinělým způsobem sklonil.
Jak je to možné? Odpověď vidíme ve verších 2 a 3. Kornelius byl bohabojný, obětavý člověk, který měl pochopení pro cizí trápení. Petr ho dokonce přiřazuje k lidem, kteří se bojí Boha a "činí spravedlnost". Takoví lidé jsou podle Petra Bohu příjemní (verš 35) a jejich skutky vstupují "před tvář boží" (verš 4).
Bůh pečlivě sleduje, co který člověk dělá i v době, kdy v Něj ještě neuvěřil. Zajímá se o jeho postoje, sleduje jeho usilování o spravedlnost a čistotu. S lidmi jako byl Kornelius pak jedná skutečně velmi specificky. Díky Korneliově dosavadnímu životu bylo v ten den, kdy k němu Bůh poslal Petra, spaseno "mnoho" lidí (verš 27). Nebýt Kornelia, možná by se s Bohem nikdy nesetkali.
Bůh nenadržuje. Není, jak říká Petr "přijímačem osob" (verš 34). Na druhou stranu, z historie vidíme, že s některými lidmi jedná zvláštním způsobem. Stačí vzpomenout na Ábela, Abrahama či Jákoba. Byli to vždy lidé, kteří byli Bohu příjemní. Takoví lidé pak jsou zdrojem požehnání i pro své okolí. Buďme vděční, známe-li ve svém okolí někoho, kdo je Bohu takto příjemný. A jednejme tak, abychom Bohu příjemní byli i my.
