Žalm 19:2-5,8 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. ... Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
Žalm 18:2-3 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Žalm 18:7-15 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Žalm 18:20-21 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Celé stvoření ukazuje na Boží slávu, na to že Bůh je svatý a dokonalý stvořitel všeho (Žalm 19). S tím se ve skutečné vnitřní jednotě mysli a víry ztotožní většina křesťanů. A ačkoli protivník - ďábel - čas od času slaví dílčí vítězství, skutečně reformovaná církev věří za všech okolností Božímu Slovu. To říká, že skutečným vítězem a Pánem všeho je Bůh.
Bůh však nabízí mnohem osobnější variantu toho, jak jej můžeme vnímat a jak s ním můžeme žít. Vidíme to třeba v Žalmu 18, kde David nazývá Boha svojí silou: "Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má". David zde nepoužívá například výraz "stvořiteli", ale mnohem osobnější oslovení "sílo má".
Je výrazný rozdíl mezi tím, když řekneme obecné: "Hospodine, ty jsi silný" a mezi osobním "Bože, ty jsi moje síla". Každý křesťan ví, že Bůh je silný a věrohodně to může prohlásit. Ne každý však může s jistotou říci ono osobní: "Jsi moje síla, Bože". To totiž znamená, že Jeho síla je mu kdykoli k dispozici.
David mohl Boha svou silou nazvat bez váhání, jelikož nejednou působení Boží síly ve svůj prospěch na vlastní kůži prožil. (Ž 18:7-15). A ve verších 20 a 21 také vysvětluje proč. Bůh v Davidův prospěch mnohokrát zasáhl proto, poněvadž si jej oblíbil (verš 20). A oblíbil si jej proto, že žil spravedlivě a v čistotě (verš 21).
Je dobré vědět, že Bůh je silný. Ještě lepší je reálně prožívat, že Jeho síla je vlastně mojí silou. A nejlepší je, když si mě Bůh oblíbí, protože žiji v čistotě a spravedlnosti.
