Mat 7:24-27 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále. A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
Ef 4:7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
Je dvojí styl, jak žít s Bohem.
Jednou možností je "přirozené", "základní" křesťanství. Takový křesťanský životní styl vede člověk, který slyší slova Ježíše Krista a plní je - tedy řídí se podle nich. O takovém člověku Ježíš říká, že je moudrý, protože založil život na skále - na Něm a Jeho Slově (Mat 7:24-27). To, k čemu nás Ježíš Kristus takto nabádá, nám přehledně sděluje v Božím Slově (např. v kázání na hoře Mat 5-7). Moudrý přístup tedy je: co vidím v Božím slově (psaném i kázaném), že mám dělat, to budu dělat, co vidím v Božím slově, že nemám dělat, to dělat nebudu. Je to jednoduché, není k tomu potřeba žádné další zjevení, ani žádné hluboké zkoumání. Život člověka, který slyší slova Ježíše Krista a tato slova plní, je skutečně pevný a stabilní, je tu ale jedno riziko. Je totiž sice dobrý, ale přeci jen pouze základní, víceméně přirozený způsob křesťanství. Není k němu potřeba žádné speciální nadpřirozené vedení. Jediná nadpřirozená skutečnost v tom je zjevení o Ježíši Kristu jako o spasiteli. Pokud tedy spoléháme jen na přirozený způsob přijímání Božího Slova, hrozí že s Pánem ztratíme obecenství, protože místo na něj se obracíme pouze na text Božího Slova nebo na člověka (pastora, vedoucího), od kterého očekáváme, že nám vedení našeho života zprostředkuje. Jestliže na toto přistoupíme, hrozí, že zredukujeme křesťanství na pouhou poradenskou službu (i když do určité míry je poskytování této služby v pořádku).
Zdravý křesťan s tímto životním stylem nevystačí. Proto je tu druhá, kvalitativně značně odlišná možnost: osobní, charismatické křesťanství. Není totiž možné, aby Boží Slovo obsahovalo konkrétní vedení pro všechny životní situace pro každého jednotlivce (nehledě k tomu, že nějakou dobu trvá, nežli obrácený člověk dosáhne alespoň základního povědomí o tom, co všechno v Božím Slově vlastně je). Proto nás (jednoho každého) Bůh obdaroval milostí (Ef 4:7), díky které můžeme porozumět Jeho zjevení pro sebe sama přímo od Něj (ne pouze skrze Písmo nebo skrze kazatele či vedoucího), a díky níž můžeme nalézt právě to charisma, které jsme od Pána dostali a mohli ho uplatnit v životě ve prospěch svůj i ve prospěch Božího království. Tento způsob křesťanského života je kvalitativně podstatně odlišný od onoho prvního, je lepší, dynamičtější, přináší vyšší kvalitu do života jednotlivce i do života církve. V žádném případě však nepopírá ono přirozené, základní křesťanství! Oba tyto životní styly se prolínají, fungují v souladu!
Zralý křesťan je svobodný člověk, poslušný Bohu skrze psané i kázané Boží Slovo, který čas od času může přijmout i radu i od vedoucích v církvi, ale po většinu času žije svůj život přímo s Pánem, podle Jeho zjevení pro něj osobně. Takový život s Bohem v něm vzbuzuje nadšení, motivuje ho k hledání (a nacházení) stále užšího, důvěrnějšího vztahu s Ním, stává se stále způsobilejším pro naplnění povolání, jež do něj Bůh vložil, a tím pádem je stále prospěšnější Božímu dílu. Křesťané, kteří žijí s Bohem pouze na základě známosti Písma a vedení lidmi, naplňují sice Ježíšovu výzvu o muži, který svůj dům stavěl na skále, mohou žít s Pánem i velmi úspěšný život, ale přicházejí o něco mnohem lepšího. Hrozí jim zapadnutí do poručnického způsobu života, kdy nevidí, že skutečný smysl života je v naplnění toho, co Bůh do nich vložil, a ne jen v tom, že budou žít život v poslušnosti Písmu prostřednictvím Božích služebníků.
