Ef 2:1 Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem - milostí jste zachráněni - a spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v laskavosti k nám v Kristu Ježíši. Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; a ta záchrana není z vás - je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Co to je milost
Jsme zachráněni milostí. To je jasné prohlášení Božího slova. Co je obsahem pojmu milost? Jak ukazují verše 8 a 9, záchrana z vlastnictví smrti není z nás, což znamená, že nemáme žádnou schopnost si tuto záchranu vybojovat vlastním úsilím. Neexistuje dobrý skutek, který by nám mohl vymoci záchranu, spasení, ať už se jedná o jednotlivý skutek nebo o tzv. dobrý způsob života. Jediná možnost, jak dojít spasení, tj. oné záchrany z verše 8, je přijmout toto spasení z rukou Ježíše Krista. Možnost být zachráněn (spasen) si nelze žádným způsobem zasloužit, Bůh nám ji dává naprosto zdarma, "pro svou velikou lásku" na základě jeho svrchovaného rozhodnutí. Jinak řečeno, uděluje každému, kdo o to stojí, milost, aby se ze stavu, kdy byl odsouzen k smrti (Řím. 6:23) a byl mrtvý (to znamená: patřil smrti a neměl k Bohu přístup), mohl dostat do stavu, kdy jej Bůh obživil (verš 5). Milost lze udělit tomu, kdo spáchal nějaký čin, za který si zaslouží odsouzení a již byl za něj odsouzen. Jak jsme již řekli, je to zcela zdarma a nelze si to žádným způsobem vysloužit, vybojovat nebo vymoci. Aby však mohl být tento právní akt "udělení milosti" naplněn, je zde zcela nezbytná podmínka:
1. odsouzený musí uznat svou vinu.
2. musí o milost požádat (milost nelze nikomu nutit!)
Před přijetím Ježíše Krista tedy nemá cenu si žádnými skutky záchranu vymáhat, je třeba uznat svou vinu (život ve hříchu bez Boha) a požádat Boha, aby zrušil rozsudek smrti - tedy udělil člověku milost.
Kdy milost "funguje"
Boží spasitelná milost je zjednodušeně řečeno vázána pouze na rozhodnutí člověka přijmout Ježíše Krista za svého pána. Poněkud jiné je to v dalším období života po přijetí Krista. Bůh oplývá nekonečným množstvím milosti a je připraven nás díky ní zahrnout dary. Ten, kdo se tedy stane Božím dítětem, ocitá se ve "sféře vlivu Boží milosti" a měl by být zjevně touto milostí a dary z ní pocházejícími doslova zahrnut. Ve skutečnosti to tak ale není, křesťané zdaleka ne vždy toto prožívají, dokonce je v jejich životech často řada potíží. Jak to?! Vždyť milost je přece zdarma, ne? Odpověď nacházíme v Božím slově:
Řím 5:21 Aby jakož jest kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.
Boží přízní a dary jsou lidé zahrnuti tam, kde Boží milost kraluje. Kralovat může milost jedině tam, kde vládne spravedlnost, protože teprve skrze spravedlnost může kralovat. A kde vládne spravedlnost? Tam, kde nevládne hřích. Aby hřích v dané oblasti života nevládl, musíš nejdřív poznat a uznat, že hřích ve tvém životě v té či oné oblasti skutečně je. V tom je totiž právě onen kámen úrazu, že mnozí křesťané bojují marný boj proti následkům hříchu (nemoci, neprosperita, potíže ve vztazích apod.) a původ těchto potíží přisuzují okolnostem, rodičům, komunismu atd., místo toho, aby uznali, že ony následky jsou jen a jen výsledkem jejich vlastního hříchu a že si je přivodili sami (ne tatínek opilec, ne výrobce a distributor drog, ne kamarád proutník), a že si je také zcela zaslouží. Kdo toto pochopí a přijme, je na dobré cestě. Ještě mu zbývá pochopit, že si nemůže na Bohu odstranění oněch nepříjemných následků nárokovat, ale pokorně Jej poprosit, aby tyto následky zničil. A být velmi vděčný za každé zlepšení a nevyčítat: "Bože, ještě nejsem zcela uzdraven!" nebo nějak podobně. Když tedy takto bude "fungovat" tvůj život ve všech oblastech, bude ve tvém životě "fungovat" i milost.
Shrnuto
Chceš tedy, aby ve tvém životě (a tím pádem i v církvi) bylo mnohem více Boží milosti? Pak musí být v každé oblasti tvého života mnohem více spravedlnosti. Aby mohla v každé oblasti tvého života spravedlnost vládnout, musíš uznat svůj hřích a uznat, že si hříchem způsobené potíže zasloužíš.
