1. Korintským 15:1-7 Připomínám pak vám, bratři, evangelium, které jsem zvěstoval vám, které jste i přijali, v němž i stojíte, skrze které (jestliže máte v paměti, jak jsem vám kázal) i spasení berete, leč byste nadarmo uvěřili.
Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem. A jest pohřben, a že vstal z mrtvých podle Písem. A že viděn jest od Petra, potom od dvanácti, potom viděn více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli. Potom viděn jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
V tomto oddíle poukazuje apoštol Pavel na jasnou a zřetelnou podstatu evangelia: že totiž Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a vstal z mrtvých. Jestliže zemřel za naše hříchy, pak tedy jsme byli hříšníci, lidé, kteří žijí ve hříchu. Ježíš Kristus zemřel za nás, zaplatil tak za náš hřích, a protože vstal z mrtvých, můžeme i my mít jasnou a jistou naději věčného života.
Toto poselství - evangelium - je tak jasné a dobré, že je až neuvěřitelné, že se je tolik lidí zdráhá přijmout. Evangelium jasně říká, že tato záchrana je zdarma, že to je Boží dar, který může každý člověk přijmout. Volba mezi tím, co evangelium nabízí, a mezi jeho odmítáním by měla být prostá a jasná. A logická. Pokud se velice střízlivě a rozumně podíváme na to, co evangelium nabízí, pak to nejrozumnější je toto poselství okamžitě přijmout. Skutečnost, že se lidský rozum zdráhá evangelium přijmout, nesvědčí o nerozumnosti a nelogičnosti evangelia, ale o zatemnělé mysli člověka. Zatemnělé do té míry, že je potřeba, aby evangelium proniklo nejen do mysli člověka (což by "normálně" - vzhledem k tomu, jak je toto poselství dobré - mělo stačit), ale do jeho srdce. Tam má člověk daleko větší šanci evangelium přijmout.
Jedinečnost a průkaznost evangelia tkví také v tom, jak je potvrzováno, dosvědčováno. V tomto je evangelium a poselství o Ježíši Kristu mezi všemi náboženskými učeními naprosto unikátní. V uvedeném oddíle dvakrát čteme, že se něco stalo "podle Písem". To je odkaz na to, že celé evangelium, s mnoha úžasnými detaily, bylo předem prorokováno. A to nikoliv jednorázově, nějak mysticky skrytě, ale skrze starozákonní proroky. Tedy skrze mnoho osob ve velmi dlouhém časovém období celých staletí. To, že tato proroctví tvoří vzájemně se doplňující a neprotikladné proroctví o Ježíši Kristu, je naprosto jedinečné.
Další potvrzení je v prohlášení, kolik osob se po vzkříšení s Ježíšem Kristem setkalo. Apoštol Pavel psal tuto epištolu asi 30-35 let poté, co Kristus vstal z mrtvých a říká, že ještě stále bylo možné s některými z těch lidí hovořit. Tato setkání nebyla jen nějakými mystickými prožitky, ale byla to skutečná osobní setkání s Kristem, který byl mrtev a vstal z mrtvých. Na jiných místech Bible lze číst o některých z těchto setkání. Tito lidé se Ježíše dotýkali, hovořili s Ním, dokonce s Ním i jedli. To jsou činnosti, které nelze provozovat s nějakým mystickým zjevením. Také se nikdy nestalo to, že by Jej třeba někdo ze skupiny přítomných viděl a jiný člověk z té skupiny by ho neviděl. To je totiž jev, ke kterému při rozličných pochybných zjeveních dochází - je přítomno mnoho lidí, ale jen několik jednotlivců, či dokonce jen jediný člověk vidí dané zjevení. Ostatní vidí jen vzduch.
Kritikové mimo jiné tvrdí, že tato shoda - jak v proroctvích, tak v osobních svědectvích o setkání s Kristem - byla jakousi konspirací. Když se nad tím zamyslíme, vidíme, že to je holý nesmysl. Nelze konspirovat s tolika lidmi tak, aby vytvořili během několika staletí prorocký zápis takové integrity. Rovněž nelze konspirovat s několika sty lidí, aby tvrdili, že někoho viděli, pokud by to byla jen smyšlenka. Nebylo by to možné ani v tuctu lidí. A pokud je pravda, že když se sejdou dva Židé, tak mají na danou věc tři názory, tak by takováto konspirace byla nemožná i ve dvou.
Evangelium je tedy zcela unikátní, dobře potvrzené poselství, které je vnitřně konzistentní, neprotikladné a ve skutečnosti velice logické.
