Genesis 1:1-10 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. ... 10... A viděl Bůh, že to bylo dobré.
Žalm 54:8 I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.
Žalm 143:10 Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.
Žalm 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Žalm 119:65-72 Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. ...
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. ... 72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Jakub 1:17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
Žalm 103:2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho
Jeremiáš 3:12 Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci, a rci: Navrať se, zpurná dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost.
Žalm 86:5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
Žalm 34:17 Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
2 Timoteovi 3:1-7 Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. 2 Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, 3 Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není, 4 Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli Boha, 5 Mající způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce, a od takových se odvracuj. ... 7 Kteréž vždycky se učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou.
Pro skutečně dobrý a plný život s Bohem je zcela nezbytné být pevně vnitřně ujištěn o tom, že Bůh je dobrý. O tom, že vše, co pochází od Něj, je dobré, a rovněž o tom, že vše dobré, co na Zemi je, pochází od Něho - od nikoho jiného.
Nestačí to ale registrovat jakou pouhou informaci - je nezbytné, aby věřící člověk byl touto skutečností prodchnut, aby na základě Písma měl vnitřní zjevení od Ducha Svatého, že Bůh je za všech okolností vždy jen a jedině dobrý. Že také vše, co kdy učinil, je dobré, byť by to bylo něco, co je v očích lidí na první pohled zlé (potopa, vyhubení obyvatelstva Kanánu ap.). Člověk, jenž není takto pevně vnitřně ujištěn o Boží dobrotě, mu pak nemůže plně důvěřovat a snadno podléhá pochybám, zda je správné Boha bezvýhradně následovat.
Vše, co pro nás Bůh dělá, pramení z Jeho lásky vůči nám (Ef 2:4-8) a - rovněž z Jeho dobroty.
Dobrý je Bůh, dobrý je rovněž Jeho Duch (Ž 143:10), Jeho stvoření (Gen 1:1-10), dokonce i Jeho jméno
(Ž 54:8). Dobré jsou i Boží soudy (Ž 119:39) a jeho zákony a ustanovení. Žalmista o nich říká, že jsou lepší než „tisíce zlata a stříbra" (Ž 119:65-72). A tak bychom mohli pokračovat. Jakub pak prohlašuje, že dobré je jednoduše všechno, co od Boha pochází (Jak 1:17). Je opravdu dobré si uvědomit a vnitřně přijmout to, jak dokonale je Bůh dobrý. A je velmi dobré být Mu za to vděčný (Ž 103:2).
Poznání Boží dobroty také vede k včasnému pokání. Křesťan, který si je jist Boží dobrotou vůči sobě, s pokáním neotálí - ví, že Bůh je tak dobrý, že každému, kdo se od vykonaného hříchu skutečně odvrátí, odpouští (Jeremiáš 3:12). Díky této jistotě člověk činí pokání hned, jakmile si svůj hřích uvědomí.
Boží dobrota se projevuje vůči všem lidem, ovšem obzvláště k těm, kteří k Němu volají o pomoc (Žalm 86:5).
Žel, Boží dobrota je v současné církvi prezentována nezřídka ve zkreslené, pravdě Písma neodpovídající podobě. Falešný výklad o tom, že Boží dobrota je tak bezmezná, že Bůh odpouští všem lidem i bez pokání, vede mnohé křesťany do životu nebezpečného stavu ukolébání se v přesvědčení, že jejich spasení neohrozí ani jejich hříšný život. A to dokonce i tehdy, když se jedná o hřích jednoznačně pojmenovaný v Bibli. Skutečnost je přitom taková, že spasení takových lidí je velmi vážně ohroženo a bez pokání bude ztraceno. Písmo říká totiž jasně, že Bůh vůči těm, kdo činí zlé, jedná velmi nekompromisně (Žalm 34:17)! Toto pohrdání Boží dobrotou v posledních časech v církvi popisuje Pavel v dopise Timoteovi (2 Timoteovi 3:2-17).
Boží dobrota je dokonalá. Vnitřní ujištění o ní je jedním za základních kamenů dobrého života s Bohem. Na druhou stranu - učení o univerzální Boží dobrotě bez podmínek je bludné a vede lidi do zatracení.
