1 Korintským 13:1-13 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící zvon. 2 A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3 A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. ... 13 Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska. (překlad KMS)
Pojem láska v Písmu
Řecký text Nového zákona užívá pro lásku řadu výrazů, čeština je však ve všech případech překládá jediným slovem láska. To mnohdy deformuje smysl řečeného, jelikož význam, jež čeština slovu láska přisuzuje, neodpovídá vždy smyslu užitému v řeckém originálu.
- Nejznámějším z novozákonních řeckých ekvivalentů českého slova láska je agapé (a od něj odvozené sloveso agapao - milovat), vyskytuje se zde více než dvěstěkrát. Obsahem tohoto slova je Boží láska. Je však třeba být velmi bedlivý a nezaměňovat jej s ostatními výrazy označujícími lásku.
- Dalším četně užívaným je sloveso fýleo - rovněž znamená milovat, mít rád ve významu políbit, jednat přátelsky, vlídně, dát najevo lásku políbením (např. Mat 6:5, Mar 14:44, Zj 22:15).
- Z toho vychází i význam podstatného jména fýlós. To označuje bratrskou, přátelskou lásku. Najdeme jej kromě jiných míst v Mat 11:19, Jan 3:29, Sk 10:24.
- Od něj odvozen je pak výraz filadelfia - bratrská láska, bratrská vzájemnost, jež se objevuje třeba v Řím 12:10, 1Tes 4:9, 1Pet 1:22.
- Na seznam řeckých výrazů pro lásku patří i filantropia - přívětivost, pomoc, péče (Sk 28:2, Tit 3:4), a filaguria - láska k penězům 1Tim 6:10, Luk 16:14, 2Tim 3:2, Žd 13:5).
- Přímo v Božím Slově nefiguruje další řecký výraz pro lásku, eros - erotická, pohlavní láska, a to ani v Novém zákoně ani v Septuagintě (řeckém překladu Starého zákona). Všechny druhy lásky včetně erotické však patří do života křesťana.
Trojí vyjádření stejné Boží lásky
Láska Boží, agapé, je vylita v našich srdcích („A naděje nezahanbuje, neboť láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (Řím 5:5)). Ačkoli Bůh je trojjediný, je přesto tato láska Otce, Syna i Ducha Svatého určitým způsobem specifická.
Otcova láska se projevila v tom, že dal lidem svého syna (Jan3:16). Obětoval jej kvůli lidem přesto, že lidé byli v té době byli hříšní, bezbožní. Boží láska - agapé - je ke všem lidem stejná. Nerozlišuje příbuzné, přátele, ani děti. Proto dal Bůh Syna za všechny lidi bez rozdílu a Ježíš za všechny lidi bez rozdílu zemřel. Toho by nikdo z lidí nebyl nikdy schopen. Člověk je schopen oběti za svoje dítě či blízkého přítele, nikdy však za někoho cizího či dokonce za nepřítele. Je tedy velký rozdíl mezi agapé a lidskou láskou. (1Jan 3:1, 1Jan 4:10, Jan 15:9).
Ježíšova láska, byť má stejný původ jako láska Otcova, se projevuje přecejen poněkud jinak. Jeho láska k lidem Jej díky Jeho poslušnosti a lásce vůči Otci dovedla až na kříž. Obětoval se za nás, v Janově evangeliu ale čteme: „Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém. Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování." (Jan 15:9-10). Čili Bůh je trojjediný, ale láska, respektive její vyjádření je poněkud jiné u Otce a jiné u Syna. Bůh miluje Syna a On z lásky k němu plní Jeho přikázání.
Naplněn láskou je i Duch Svatý. Vyjádřil ji tím, že opustil nebe a přišel do neutěšeného prostředí na Zemi. Jenom proto, že ho Otec poslal. Musel se podobně jako Ježíš vydat. V Jan 14:16 říká Ježíš: „A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky". A doplňuje: „Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám." (Jan 16:13-15). Duch Svatý tedy nejedná sám za sebe, jeho cílem je oslavit a vyvýšit toho, kdo ho poslal a mluvit to, co říká ten, kdo ho poslal. V tom je láska Ducha Svatého. Láska Ježíše i Ducha Svatého je láska poslušná a vydaná.
Láska člověka k Bohu a k člověku, její projevy a utváření
Člověk není ve stejném postavení jako Bůh. Proto ani láska, která se v něm a skrze něj projevuje, nemůže být identická s Boží láskou. To není každému zcela zřejmé. Z institutu Boží lásky se totiž nezřídka vytrhuje jen ta její část, jež se projevuje ve vzájemných vztazích mezi lidmi. To pak ovšem není Boží láska agapé, jakkoli se o ní v této souvislosti často mluví, nýbrž spíše přátelská láska fýlós. Tyto dva druhy lásky se nesmí zaměňovat. Proto:
- Na prvním místě milujme Boha (nikoli svého bližního), hledejme nezištně Jeho prospěch. I Ježíš miloval v první řadě Otce a nikoli člověka. Nemilujeme-li Boha, není v nás Boží láska. A láska k Bohu znamená vydání se. Nehledejme svůj prospěch, ale Boží prospěch. Na tom ustanovme stejně jako Ježíš Kristus svůj život.
- Jednejme podle Jeho přikázání. Právě to Ježíš označuje jako důkaz lásky k Němu (Jan 14:15).
- K Bohu lze mít i lásku přátelskou, ale skutečným pravým charakterem žádoucí lásky k Bohu je to, že nehledá svých věcí, je tedy postavena na vydání se Jemu.
- Láska k Němu v nás buduje i lásku k lidem (ne však náboženskou, která omlouvá hřích). Opět nehledá jen svůj prospěch - prospěch druhého je cennější. Ježíš o ní hovoří jako o novém přikázání: „Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým". (Jan 13:34). Je zcela zřejmé, že mluví o lásce, již k nám má Bůh - Otec i Syn. O lásce sebevydávající se, nikoli o lásce přátelské, jakkoli i ta je pro život důležitá a do církve patří podobně jako do manželství.
- Při tom nesmíme být naplněni (zlými) žádostmi světa. Kdo jen drží svou žádost na uzdě, tlumí ji, nemůže naplno vstoupit do věčnosti. Není při tom nic špatného na touze po dobrých věcech. Bůh jasně říká, že takové naše potřeby budou naplněny. Naprosto zásadní je při tom motivace, s jakou je očekáváme. Sloužit Bohu kvůli očekávání zisku těchto Jeho darů je zásadně nesprávné.
- Uvědomme si, že z Boží lásky vychází i láska manželská. Do manželství patří všechny tři druhy lásky - sebevydávající se agapé, ale i přátelská, náklonnosti a porozuměníplná láska fýlós a rovněž érós, láska erotická, pohlavní. Ta je vyhrazena pouze a jedině manželům, všude jinde je nelegitimní.
Všechny druhy lásky se prolínají, nejsou striktně odděleny, jedna produkuje druhou, navzájem se ovlivňují. Největší projev lásky podle Ježíše je právě to, že hledá prospěch toho, o kom říká, že jej miluje. A to jak vůči Bohu, tak vůči lidem. Vydá se mu, vzdá se svých cílů a hledá jeho cíle. Ježíš říká, milujte Boha, milujte své bližní. A nejen to, milujte i své nepřátele. Toho nelze docílit z lidské přirozenosti. Lidská snaha docílit toho bez Božího působení v nás přináší jen napodobeninu této lásky.
Boží láska agapé je hnacím motorem odhodlání cele se Bohu vydat, a tedy jedním ze základních předpokladů probuzení. To skrze ni Bůh člověku ukazuje, jak jej miluje a vkládá do jeho srdce odhodlání přeorganizovat svoje plány, cíle, celý život. A rozhodnutí žít skutečně pro Boha, nezištně, bez vedlejších úmyslů. Hybnou silou historie však je nikoli láska samotná, nýbrž působení Ducha Svatého. A láska spojená s působením ducha je pak hybnou silou probuzení, kdy odhodlaní a vydaní lidé pracují na tom, aby Boží dílo mohlo růst tak, jak Bůh zamýšlí.
