Přís. 3:1-8 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé. 2 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě. 3 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého, 4 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi. 5 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. 6 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé. 7 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého. 8 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
Jak. 5: 13-20 Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modliž se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj Pánu. 14 Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, a oni modltež se za něj, mažíce jej olejem ve jménu Páně. 15 A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno. 16 Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová.
Ježíš Kristus pro člověka vydobyl na kříži také tato důležitá vítězství:
- uzdravení
- zdraví
- odpuštění jednotlivých hříchů
- očištění od hříchu
Hřích a nemoci spolu úzce souvisí. Nemoci (stejně jako smrt) do života člověka vstoupily až následkem hříchu Adama a Evy. Uzdravení a zdraví pak tedy úzce souvisí s nápravou tohoto pádu - odvrácením se od hříchu. Uzdravení jednotlivých nemocí a odpuštění jednotlivých hříchů je přístupné komukoli - věřícím zejména, ale i nevěřícím (za určitých okolností). Jednorázové uzdravení ale neřeší podstatu věci - náchylnost k nemocem, nemocnost jako takovou. Podobně Bůh může odpustit jednotlivý hřích nevěřícímu, pokud Jej o to požádá, ale neřeší to podstatu věci - vládu hříchu, hříšnost jako takovou. V té takový člověk setrvává i nadále. Skutečným řešením je ukřižování starého, hříšného člověka, tedy změna jeho podstaty. K tomu dochází vydáním se Ježíši Kristu, přijetím Jeho oběti. Ježíš totiž ve svém ukřižování porazil hřích i nemoci (Iz. 53:5-6), proto každý, kdo se k Němu připojí, získává toto vítězství i pro sebe. Nedojde tím k uzdravení jediné nemoci nebo odpuštění jediného hříchu, ale k přijetí nové podstaty, která již nemocemi ani hříchem není ovládána. Následkem toho se náchylnost člověka k hříchu a nemocem výrazně snižuje (záleží pak na míře vydanosti Bohu).
Ve třetí kapitole knihy Přísloví (Přísloví 3:1-8) se praví, co vede ke zdraví - vydanost Bohu. Jsme-li Bohu skutečně vydaní, neodvratným důsledkem toho je naše zdraví. Nejsme-li, nemůžeme plné zdraví očekávat. Jistě, žijeme v neproměněném, porušitelném těle, které nemusí být vůči nemocem zcela imunní ani v případě, že žijeme život v čistotě a vydanosti Bohu. V principu však to, co je v Přísloví 3:1-8. řečeno, rozhodně platí.
Apoštol Jakub ve svém dopise (Jak. 5: 13-20) říká, že je-li někdo nemocný, má k sobě zavolat starší sboru. Normální stav člověka vydaného Bohu je totiž být zdravý. Jestliže se objeví nemoc, je nutné pátrat po jejích příčinách, což je obtížně realizovatelné ve shromáždění. Příčinou nemocí bývá nevydanost, svéhlavost, svázanost, upadnutí do bludů, hřích. Každá nemoc nějak souvisí s hříchem. Neexistuje něco jako čistě přirozená nemoc. Proto tedy Jakub nabádá, abychom přizvali starší sboru, jsme-li nemocní - abychom s nimi našli skutečnou příčinu a mohli ji odstranit.
Jsi nemocný? A chceš být zdravý? V první řadě se obrať k Bohu. Uvěř Ježíši Kristu a přijmi Ho za svého Pána. Jestli už Mu patříš, zkoumej sám sebe (s pomocí Ducha Svatého i starších), odhal hřích, odstraň ho, odvrať se od něj. To znamená čiň pokání a přimkni se k Bohu. Pak můžeš očekávat uzdravení a zdraví. Pokání ale není ani rituál, ani slova nebo emoce (i když i ty se při něm mohou vyskytnout a je to v pořádku). Pokání je úplná změna smýšlení neodvratně provázená činy. Pokání bez viditelných změn v jednání není skutečné pokání - takové pokání uzdravení nepřináší.
