Jan 10:7-11 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. 8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. 9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly. 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
1Jan 5:12 Kdožť má Syna Božího, máť život; kdož nemá Syna Božího, života nemá.
Efezským 1:3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu.
Ježíš říká: „Přišel jsem, aby ovce měly život a měly ho hojně“ (Jan 10:10). Použil při tom dvě klíčová slova: život a hojně. Čeština na rozdíl od řečtiny, v níž bylo Janovo evangelium zapsáno, neumí rozeznat, jaký druh života měl Ježíš na mysli. To přitom má zásadní důležitost pro porozumění tomu, co nám zde Ježíš sděluje.
Řečtina disponuje pro pojem život dvěma výrazy: bios a zoé. Bios, jak již základ slova napovídá, znamená život biologický, tedy život, jímž Bůh obdařil všechny živé tvory na Zemi. Bios do nás vstupuje početím a končí tělesnou smrtí. Během života jej nelze ztratit ani poté znovu získat. Naproti tomu zoé označuje cosi víc než jen biologický život – plný život, boží život. Život, který je v Kristu, život věčný. Ten lze během trvání biosu ztratit (Adam – pádem do hříchu) i získat (každý skrze Krista znovuzrozený člověk – viz níže)
Ježíš tedy v Jan 10:10 oznamuje smysl a cíl svého příchodu na svět: aby lidé díky Němu a v Něm mohli získat nesrovnatelně víc než jen biologický, početím a smrtí ohraničený život těla - život, jenž má zcela jiný charakter. Je to život, jenž je obsažen v Ježíši Kristu, život, jenž byl skrze Ježíše stvořen (neboť skrze Něho je stvořeno naprosto všecko (Jan 1:3). Je to život, který může mít jedině ten člověk, který vydal život Kristu: „Kdo má Syna Božího, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život“ (1J 5:12).
Ježíš ale konstatováním, že přinesl lidem život (zoé), nekončí. V jedné a té samé větě, v níž říká, že přišel, „aby (ovce) život měly“, dodává i druhý rozměr tohoto života: „a hojně měly“ (J 10:10). Ježíš sám ve svém prohlášení tedy život, zoé, velmi úzce spojuje s hojností.
Jak by také ne, sám o sobě říká, že je dobrý pastýř. Dobrému pastýři vždy leží na srdci co největší prospěch jeho ovcí. Vede ovce vždy na dobrou pastvu a dobrá pastva je hojnost. Ježíš je dokonce tak dobrým pastýřem, že byl za své ovce ochoten (a také to udělal) položit vlastní život (Jan 10:11). Věčný život a hojnost tedy nestojí odděleně, jsou součástí jednoho celku. Věčný život v sobě obsahuje i hojnost tohoto života, oboje je pak sjednoceno v osobě Ježíše Krista.
Tento život (zoé) do nás Ježíš vložil ve chvíli, když jsme Jej přijali do svého srdce. Tím okamžikem jsme se stali účastníky věčného života, v té chvíli bylo znovuobnoveno naše Adamovým pádem do hříchu ztracené obecenství mezi člověkem a Bohem. A protože Ježíš je zároveň světlem, tuto skutečnost nám osvětluje, abychom ji mohli vnímat jako reálný fakt.
Kromě toho nás Ježíš doslova zahrnul vším dobrým, co jen existuje (Ef 1:3). Bůh nerozděluje dobré věci na duchovní a hmotné, materiální. Lidé ano, a tu nastává potíž. Lidé chtějí žít věčný život, považují ho za dobrý, ale připadá jim něco nečistého na materiální hojnosti. Je to proto, že vnímají materiální hojnost jakoby očima tohoto světa. Výsledkem je zmatení pojmů – mít se dobře to v tomto pojetí znamená, že se to neobejde bez hříchu. To je však v rozporu s tím, co říká sám Ježíš.
Ježíš říká, že přišel kvůli obojímu: aby nám daroval věčný život (zoé) a abychom tento život žili v hojnosti. Zkrátka, abychom se měli opravdu a ve všech směrech dobře! A abychom to mohli z hloubi srdce také říkat svému okolí. To, že se někomu s Bohem žije doopravdy dobře, je totiž tím nejlepším svědectvím o Něm, a tudíž i jedním z nejefektivnějších evangelizačních prostředků.
