Římanům 14:11-12 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. 12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
1Petrova 3:15 Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích vašich. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní.
Každý člověk jednoho dne stane před Bohem a bude se mu zodpovídat ze svého života. Tedy jazykem Písma „jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu" (Řím 14:12). To ví každý křesťan a každý křesťan s tím také dozajista počítá.
Někde v pozadí tohoto vědomí či povědomí ale bývá zasunuta jakási odkladná pojistka, že se to odehraje až někdy v budoucnosti a že tudíž momentálně není třeba se s tím příliš zabývat.
Bůh nám ovšem Petrovými ústy sděluje, že s naší připraveností k vydání počtu má ještě jiné plány. „Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní," říká Petr (1Pet 3:15).
K vydání počtu máme být připraveni „vždycky" (tamtéž). Tedy nikoli až tehdy, když předstoupíme před Pána při závěrečném účtování, ale už nyní - dnes, zítra, tento týden, měsíc i rok. A komu onen počet máme vydat? „Všelikému, kdož by od vás požádal zprávy..." (tamtéž). Tedy komukoli. Komukoli, kdo nás požádá o vydání „zprávy z naděje té, kteráž jest v vás" (rovněž 1:Pet 3:15).
Vydat počet v tomto smyslu znamená být kdykoli v pohotovosti mluvit s lidmi kolem nás o tom, jak žijeme s Bohem, čemu věříme, co od života s Ním nyní i ve věčnosti očekáváme a na základě čeho jsme si tím jisti. To je ono vydání počtu. A také to, že nejenže nás taková situace nezaskočí, ale že s ní počítáme, že celým svým životem jsme dlouhodobě tak nastaveni a proto také pro takovou situaci patřičně vybaveni.
A nejen slovy, která někomu řekneme, ale také našimi skutky a celým svým životem (což lidé kolem nás velmi ostře vnímají) vydáváme svědectví o tom, co znamená žít s Bohem. A rovněž o tom, zda naše slova a naše činy jsou v souladu. Podáváme tak tedy „zprávu o naději, kteráž je v nás" (opět tamtéž).
Tato naděje - ona pevná přesvědčenost o všem dobrém, co v Bohu máme a co máme od něj zaslíbeno - v nás musí být pevně ukotvena. To je možné jedině tehdy, má-li Bůh v našem srdci zcela jedinečné, výsadní, pevně a trvale obsazené vyvýšené místo (to je význam slov „Pána Boha posvěcujte v srdcích vašich"). Vydat počet můžeme jen z toho, co je skutečně v nás, z úrody, která v nás vzchází ze zasetého Slova. Je-li Bůh skrze Slovo takto zakotven v našem srdci, naše svědectví je věrohodné a účinné. Ne-li, naše svědectví je jen prázdnou a nevěrohodnou agitací.
Je dobrým zrcadlem stavu našeho srdce, když se čas od času dostaneme do situace, v níž musíme rychle a nečekaně předat lidem kolem nás zprávu o naději, které máme být plní. Podle toho, jak přirozeně a přitom dobře a kvalifikovaně jsme lidem s to říci, jak výborně se nám s Bohem žije a proč, si můžeme udělat i obrázek také o tom, jak pevně je Bůh zakotven v našem srdci.
