Lukáš 13:6-9 Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl. 7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí? 8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím, 9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
Podobenství o neplodném fíkovníku ukazuje na více věcí.
Majitel vinice očekává, že z ní sklidí ovoce (v.7). Strom, jenž ovoce nenese, neobstojí - bude vyťat (tamtéž). Ale také to, že dobrý hospodář udělá všechno pro to, aby strom zachránil a ten po poskytnutí náležité péče ovoce opět nesl (v.8-9).
Bůh je vlastníkem vinice i pěstitelem toho, co na ní roste. My jsme na jeho vinici oněmi fíkovníky. Bůh od nás tedy ovoce očekává, ba dá se říci, že si jeho nesení na nás dokonce nárokuje. Je to logické - Bůh nám skrze Ježíše daroval život, spasení, bezplatnou vstupenku do Božího království. Jakkoliv je to zdarma, přece jen od nás očekává ovoce. Tím ovocem v životě člověka jsou skutky spravedlnosti, nový život podle Božích měřítek. Život v čistotě, pravdě, lásce. V oddanosti a službě Bohu.
Strom, který ovoce nenese, čeká vytětí. Na první pohled to je značně přísné. Vypadá to, jako by Bůh od nás jen vybíral jakousi daň za možnost stát se obyvateli Jeho království. Ovšem není tomu tak. Ovoce, které od nás Bůh očekává je totiž užitkem i pro nás samotné. Náš život se jím stává lepším! Tedy nejsme jen nástroji k tomu, abychom nesli Bohu ovoce. On, a snad můžeme říci že v první řadě, myslí na náš užitek a prospěch. A z toho má potěšení, z toho se raduje.
Když někdo toto podobenství chápe jen ploše, vidí v něm především nůž na krku: Kdo neponese ovoce, bude vyťat! Takový pohled ale přináší hořkost, nikoli dobrý život.
Někteří lidé mluví o tom, že je velmi těžké přinášet Bohu dobré ovoce. Připadá jim obtížně dosažitelné nebo dokonce nedosažitelné. Ale Ježíš v uvedeném podobenství mluví o tom, že očekává od fíkovníku fíky. Tedy něco, co je fíkovníku naprosto přirozené. Má-li dostatek vláhy, není-li napaden nějakou chorobou či jinak poškozen, je pro něj ta nejpřirozenější věc na světě, že na něm vyrostou fíky. Je nemožné, aby na něm vyrostlo něco jiného.
Stejné je to i s člověkem. Žije-li s Bohem, ovoce spravedlnosti (tedy to, co Bůh od člověka očekává), v něm a „na něm" vyroste vlastně samo, protože to je přirozený důsledek ošetřování Božím Slovem a soužití, obecenství s Bohem. Bůh vložil tuto přirozenost do naší obrácením k Ježíši Kristu nově získané identity. Před obrácením k Ježíši jsme byli bez této identity, v tomto smyslu jsme byli prázdní.
Může být, že člověk zakolísá, a stejně jako fíkovník usychá a přestává plodit následkem nějaké choroby, i on se může dostat do stavu neužitečnosti. Ale Bůh je dobrý hospodář a miluje svoje děti. Proto jim dává znovu šanci (v.8) - vytrvale o ně pečuje. Udělá všechno pro to, aby se mohli znovu dostat do stavu, kdy jejich přirozenost - nesení ovoce spravedlnosti - bude znovu živá. Je však v rukách člověka, jak se k Boží péči postaví.
Bůh je neskonale trpělivý a shovívavý. Do poslední chvíle se snaží člověku pomoci, aby se dostal do „formy" k nesení ovoce. Na druhou stranu, toto ovoce skutečně od nás očekává a požaduje. Když nazře, že strom je skutečně nenapravitelně špatným, když vyčerpá všechny prostředky a možnosti k jeho nápravě, na vytětí dojde. Je ovšem v naší moci, aby k tomu nikdy nemuselo dojít. Máme díky Bohu vše k dispozici, abychom mohli žít skvělý život a nést dobré ovoce.
