Skutky 16:25-33 25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové. 26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli. 27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. 28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. 29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým. 30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? 31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj. 32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho. 33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
Matouš 3:1-2, 6-7 1 V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti Judské, 2 A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. ... 6 A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. 7 Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu?
Lukáš 3:10-14 10 I tázali se ho zástupové, řkouce: Což tedy činiti budeme? 11 A on odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej jednu nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň. 12 Přišli pak i celní křtíti se, i řekli jemu: Mistře, co budeme činiti? 13 A on řekl k nim: Nic více nevybírejte než to, což jest ustaveno. 14 I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nižádného neutiskujte, ani podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích.
Lukáš 19:1-9 1 A všed, bral se přes Jericho. 2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. 3 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. 4 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti. 5 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. 6 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně. 7 A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil. 8 Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob. 9 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův.
Skutky 17:29-31 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
V Mat 3:1-2 čteme, že Jan neříkal lidem, aby jen věřili, ale aby činili pokání. Jan viděl, že se přiblížil ten čas, kdy přichází Král spravedlnosti ustanovit království spravedlnosti. Proto vedl lidi k pokání, protože nebyli způsobilí se k Ježíšovu království ani přiblížit, natož se do něho dostat.
Když je dnes řeč o spravedlnosti, tak pod tím lidé většinou chápou to, že jejich práva budou lépe hájena. A to se jim líbí. Ale skutečná vláda spravedlnosti by znamenala odsouzení každé nepravosti, a to už by se mnoha lidem moc nelíbilo.
Pokud se káže, že stačí jen uvěřit a člověk je spasen, pak to lidé přijmou celkem snadno, vždyť je to nic nestojí. Ale s pokáním je to už jinak, ne každý o něm chce slyšet. Dále čteme (Mat 3:6-7), že pokání neznamenalo jen nějaký vnitřní stav, ani jen to, že lidé své hříchy vyznávali. Jan se ptal farizeů a saduceů, kdo jim ukázal, že by mohli bez ovoce pokání ujít soudu. Ovoce pokání nebyl vnitřní stav člověka, ale projevilo se v jednání lidí. V Lk 3:10-14 čteme, že Jan mluvil i o takových detailech, aby celníci nepodváděli a vojáci nezneužívali svou moc. Lidé, kterým pojem pokání nic neříká, nemají důvod ve svém životě něco měnit, a proto uvidí jen vnější podobu Božího království, ale nepochopí, o co skutečně jde. Do spravedlivého Božího království se dostat nemohou.
Někteří namítají, že pokání nemůže být z vlastní síly, ale jedině skrze Ježíše. V Božím Slově vidíme, že ty, kdo se snažili žít lépe, si Bůh zamiloval a jednal s nimi. To, že se lidé snaží žít lépe, ukazuje na stav jejich srdce. Můžeme říci, že neznámost a neznalost může být takového rozsahu, že člověka ani nenapadlo žít lépe. Ale poté, co uslyšel Boží Slovo, by již tento postoj v jeho srdci měl vzniknout. Ale co člověk, kterému je spravedlnost dočista ukradená a jen chce být spasen? Ví, že když hřích vyzná, tak Bůh odpouští. Ale jeho srdce je prohnilé. Takovýto postoj k odpuštění není výsledek milosti, ale vypočítavosti.
Pokud je srdce člověka takové, že touží po spravedlnosti, tak i když člověk zhřeší, Bůh mu to odpustí, pomůže mu, povzbudí ho, aby to nevzdával. Bůh neočekává, že člověk je dokonalý, ale očekává, že bude chtít žít spravedlivěji, že se mu bude příčit nepravost. Nepravosti ostatních vadí skoro každému, ale zde je řeč o vlastní nepravosti.
V Božím Slově je příběh o celníkovi jménem Zacheus, který vylezl na strom, aby viděl Ježíše (Lk 19:1-9). Ježíš Zacheovi řekl, že ten den u něho bude večeřet. Lidé reptali na to, že vešel do domu hříšníka. Jejich reakce byla správná, protože se jim zdálo, že Zacheus se před Ježíšem jen předvádí a měli za to, že Ježíš na to naletěl. Lidé věděli, co byl Zacheus zač. Ale Ježíš na něm viděl, že to je člověk, který je odhodlán napravit celý svůj život. Když Ježíš Zachea oslovil, tak ten okamžitě vyjevil, co je v jeho srdci - řekl, že rozdá polovinu majetku chudým a pokud někoho okradl, tak mu to čtyřnásobně vrátí. Ježíš na to říká, že přišlo spasení do jeho domu. Ježíš nechtěl večeřet u hříšníka, ale u člověka, který je tak odhodlán k pokání.
Pokání, ke kterému volal Jan a zpočátku i Ježíš, byl návrat k Mojžíšovu zákonu. V Sk: 17:29-31 je část z Pavlovy řeči v Athénách. Athény byly jedním z center pohanského vědění a proto můžeme tuto Pavlovu řeč pokládat za projev k pohanům. Pavel zde říká, že je třeba se odvrátit od cizích bohů. Toto nebylo třeba Židům vysvětlovat, ale mezi pohany Pavel začíná u nejhrubšího hříchu. Z dalších dopisů pak vidíme, že bylo třeba napravit další věci. Tedy i pohané musí činit pokání z každé nepravosti stejně jako to Jan kázal Židům. Bylo by absurdní, aby Židé, kteří měli díky Zákonu mnohem vyšší morální standard, očišťovali se, očekávali Mesiáše, potřebovali pokání více, než pohané. Není tedy možné, aby pohanům stačilo věřit (bez pokání) a že by se tak mohli dostat do nebe.
Evangelium, které hlásá víru bez pokání, není pravé evangelium a lidé, kteří ho přijmou, nebudou skutečně spaseni. Spasení je pro člověka, který miluje spravedlnost a pravdu, a v té míře, kterou poznal, jí také žije.
