1. Samuelova 12:19-25 A řekl všecken lid Samuelovi: Modl se za služebníky své Hospodinu Bohu svému, abychom nezemřeli; nebo jsme přidali ke všem hříchům našim i toto zlé, že jsme sobě žádali krále. 20 I řekl Samuel lidu: Nebojte se. Učiniliť jste sic všecko to zlé, však proto neodstupujte zpět od Hospodina, ale služte Hospodinu celým srdcem svým. 21 Neodstupujte, pravím, následujíce marnosti, totiž cizích bohů, kteříž nic neprospívají, aniž vysvobozují, nebo jsou marnost. 22 Neopustíť zajisté Hospodin lidu svého pro jméno své veliké; nebo zalíbilo se Hospodinu, aby vás sobě vzdělal v lid. 23 Ode mne také odstup to, abych měl hřešiti proti Hospodinu, a přestávati modliti se za vás, nýbrž navoditi vás budu na cestu dobrou a přímou. 24 A však bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým; nebo vidíte, jak veliké věci učinil s vámi. 25 Jestliže pak předce zle činiti budete, i vy i král váš zahynete.
V období soudců Bůh posílal Izraeli vůdce - soudce, kteří napravovali a vyučovali lid. Izrael se tedy spoléhal na to, že vždy, když to bude potřeba, jim Hospodin pošle dalšího soudce. Za doby soudce Samuele ale lid žádal krále. To mělo svůj důvod. Samuel byl již starý a jeho synové byli bezbožní. Lid hledal nějaké řešení, aby si zajistil jistotu a zabezpečení. Samuel viděl, že to není dobré rozhodnutí a Izraelský lid varoval. Navzdory tomu si Izraelci krále vyprosili. Samuel to později lidu připomíná a ten uznává svou chybu (1Sam 12:19). Na to jim Samuel říká, aby se neodvraceli od Hospodina, ale sloužili Jemu celým svým srdcem. A to tím spíše, že udělali špatné rozhodnutí (1Sam 12:20-25).
Izrael se díky Samuelovi dozvěděl o této své chybě velice záhy. Ale jsou situace, kdy to člověk zjistí až po deseti nebo patnácti letech. Reakce na taková zjištění jsou různá. Jedni uznají chybu a chtějí dále žít s Bohem. Druzí vidí chybu, která se stala, a myslí si, že vše je ztraceno a že už nic nemá cenu. Další si začnou myslet, že když už to udělali, tak to není zase tak špatné. Zde nemluvíme o tělesném hříchu, kde většina lidí ví hned, že zhřešili a jejich obecenství s Bohem je narušeno.
Špatné rozhodnutí člověka není totožné se hříchem. Špatná rozhodnutí nemusejí člověka tížit řadu let, přesto vliv na náš život mají. Následkem těchto rozhodnutí může být třeba finanční ztráta nebo zničené vztahy. Špatný postoj vůči Božímu slovu však není na první pohled vidět. V Žalmu 1 například vidíme, že nejen není dobré být posměvačem, ale ani to se s takovým člověkem přátelit. Na nerespektování tohoto slova se nesnadno poukazuje, tím spíše, že samo o sobě to není hřích. Ale přinese to své ovoce.
Lidé někdy chtějí špatné rozhodnutí vrátit zpět. To někdy jde, ale někdy to nejde. Samuel napomínal Izrael, aby sloužil Hospodinu, ale království již nešlo zrušit. Izraelci rozuměli tomu, že je marnost následovat cizí bohy. Samuel jim říká, že když udělali chybné rozhodnutí, aby se o to více přiklonili k Hospodinu (1Sam 12:21). A v dalším verši je povzbuzuje, že Hospodin svůj lid neopustí, ale pomůže jim a sám Samuel také říká, že jim pomůže. Avšak pokud rezignují, tak všechno ztroskotá (1Sam 12:25).
Člověk by se měl jednou rozhodnout, že bude následovat Hospodina a dále toto rozhodnutí v životě upevňovat, připomínat si ho. Ne se znovu a znovu rozhodovat. V první kapitole knihy Jozue (Joz 1:16-18) čteme, že lid řekl Jozue, že budou sloužit Bohu. Toto rozhodnutí udělali během čtyřiceti let na poušti a nyní oznamují Jozue, že si za tím stále stojí. Dalším příkladem je Rut (kniha Rut), která ovdověla. V následování Hospodina se svou tchyní viděla skutečnou šanci ke změně životní situace. V Žalmu 107 čteme, že každý má šanci na dobrý život. I navzdory tomu, že původně Bohu nedůvěřoval (Ž 107:11-14) nebo jím dokonce pohrdal (Ž 107:17-20), ale obrátil se z těchto postojů. Opačný příklad můžeme číst v knize Jeremiášově (Jer 44), kde Izrael sdělil Jeremiášovi, že poslouchat Hospodina nebude.
Člověk se musí pro celý svůj život ustavit na tom, že bude následovat Hospodina za všech okolností a situací. Takovýto postoj ho přenese i přes různé svízelné situace.
