Žalm 82:2 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah. 3 Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. 4 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho. 5 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
1Mojžíšova 18:25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu?
Žalm 7:12 Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.
Židům 12:23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých...
Jan 8:15:16 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného. 16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
Lukáš 6:37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
5Mojžíšova 16:18 Soudce a správce ustanovíš sobě ve všech městech svých, kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v každém pokolení tvém, kteříž souditi budou lid soudem spravedlivým. 19 Neuchýlíš soudu, a nebudeš šetřiti osoby, aniž přijmeš daru; nebo dar oslepuje oči moudrých, a převrací slova spravedlivých.
1Královská 18:17-18 A když uzřel Achab Eliáše, řekl Achab k němu: Zdaliž ty nejsi ten, kterýž kormoutíš lid Izraelský? 18 Kterýž odpověděl: Jáť nekormoutím lidu Izraelského, ale ty a dům otce tvého, když opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů.
Přísloví 24:24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
5Mojžíšova 27:19 Zlořečený, kdož převrací spravedlnost příchozího, sirotka a vdovy; a odpoví všecken lid: Amen.
Bůh vyzývá k tomu, abychom konali spravedlivý soud (3M 19:15) a ostře odsuzuje soud nespravedlivý (Ž 82:2). Sám sebe pak označuje za soudce všech (Žd 12:23). Bůh soudí vždy spravedlivě, nemůže jinak, protože je to zakotveno v samotné Jeho podstatě a také v podstatě Božího soudu (Ž 7:12). A vyzývá i nás, abychom soudili spravedlivě.
Soud ale není nic nadpozemského - konáme ho v podstatě denně, na všech místech a ve všech situacích, kde stojíme v pozici autority. Téměř denně se tak ocitáme v situacích, v nichž musíme zaujmout stanovisko či rozhodnout spor. Především v rodině jako rodiče, ale také v zaměstnání, v církvi i jinde. Spravedlivý soud je pilířem rodiny i celé společnosti.
Když je ale Bůh soudcem všech, není to potom tak, že soud náleží pouze jemu a lidé by se mu neměli plést do řemesla, jak někteří tvrdí? Zejména když sám Ježíš říká: „Nesuďte, a nebudete souzeni" (Luk 6:37)? Nikoli! Bůh totiž přímo vyzývá, aby lidé ustanovili soudce (5M 16:18). Po nich pak vyžaduje, aby soudili spravedlivě. Základem spravedlivého soudu je bázeň před Bohem, nestrannost bez ohledu na moc, bohatství či společenské postavení (tamtéž).
Základem nespravedlivého soudu je naopak hněv, pomsta, nenávist, chamtivost, chtivost. Zlý je i nepřiměřený soud - příliš přísný nebo naopak příliš mírný. Nespravedlivý soud na jakékoli úrovni vyvolává hořkost, pomstychtivost. Stejně zlé je i to, když se někdo konání soudu vyhýbá. Jestliže ten, kdo stojí v pozici autority, vynášení soudu spojeného s touto pozicí odmítá vykonávat, narušuje celý systém správného fungování celku - ať už rodiny či jiného uskupení. Chceme-li, aby naše rodina, církev či firma a společnost jako taková fungovala dobře, je nezbytné soud vykonávat a vykonávat ho spravedlivě.
Společnost vzdálená od Boha ale soud podle Božích měřítek nejenže nevykonává, nýbrž ještě obviňuje toho, kdo na hřích a nespravedlnost poukazuje (1Král 18:17-18). Ne hříšník, ale ten, kdo na hřích ukáže, je v očích takové společnosti viníkem. Potíže s vykonáváním spravedlivého soudu má dnes ovšem i církev. S poukazem na lásku a pokoru přehlíží hřích a odmítá vůči němu v konkrétní situaci konkrétního člověka zaujmout spravedlivý postoj. Ale Bůh říká, že z toho vzejde prokletí od lidí i od Něho (Př 24:24, 5M27:19).
Nespravedlnost vede ke zklamání, vzpouře, nespokojenosti, nenávisti, pomstě. V církvi pak kvůli ní roste bezbožnost, hřích se tají, přehlíží, omlouvá. Božímu Slovu se v praxi přikládá stále menší význam. A přitom církev často moralizuje své okolí. To je pokrytecké.
Naopak spravedlnost vede k tomu, že lidé jsou dobré mysli, zdravě sebevědomí, jsou schopni spravedlnosti a milosrdenství, mezi nimi je jednota, vzájemná úcta, podpora. Správným způsobem uplatňují i přijímají autoritu i její soudy. Toho se držme.
