Oprávněný a nemístný stud
Mikuláš Török, 30.03.2008
Římanům 1:15-16 A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium. 16 Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.
Sofoniáš 3:5 Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti.
1 Petrova 3:14-18 14 Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost, blahoslavení jste. Strachu pak jejich nebojte se, ani se kormuťte, 15 Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích vašich. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní, 16 Majíce dobré svědomí, aby za to, že utrhají vám jako zločincům, zahanbeni byli ti, kteříž hanějí vaše ctné v Kristu obcování. 17 Lépeť jest zajisté, abyste dobře činíce, líbilo-li by se tak vůli Boží, trpěli, nežli zle činíce. 18 Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen z strany Ducha.
Marek 8:38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
V listu Římanům (Řím 1:15-16) čteme výzvu, abychom se nestyděli za Kristovo evangelium. Jaké jsou důvody pro to, aby se někdo styděl za tak skvělou zprávu, jakou evangelium je? Jedním z důvodů je to, že tento svět evangelium zesměšňuje a pošpiňuje. Křesťané jsou terčem posměchu, že věří něčemu středověkému a pod. Tento nátlak lze překonat tím, že si člověk uvědomí, že evangelium je pravdivá a skvělá zpráva. Za skvělou zprávu se člověk nemusí stydět.
Avšak je tu důvod, proč by se člověk stydět měl. Pokud zhřeší. Selže-li a zhřeší, měl by se člověk stydět za svůj hřích do té doby, než dá vše do pořádku. To platí pro zbožného (tedy skutečně s Bohem plně žijícího) člověka. Bezbožný člověk se za svůj hřích nestydí věci do pořádku dát nechce. Právě tohle může být důvodem, proč se lidé za evangelium, resp. za tyto bezbožné lidi stydí.
Sofoniáš 3:5 - jednou z vlastností bezbožníka je nestydatost. Stud a hanba z toho, že člověk zhřešil, je důležitá k tomu, aby se obrátil a mohl dojít odpuštění. Tak je hříšník zachráněn. Ale není způsob, jak může být zachráněn člověk, který se za svůj hřích nestydí.
Podle Mk 8.38 se křesťan nesmí stydět za Krista a ze jeho slova. Nicméně ti, kteří navzdory tomu, že žijí ve hříchu beze studu, takzvaně „směle kážou", kážou lživé evangelium. Základem smělosti je totiž to, že člověk je čistý. Pokud je člověk čistý, tak se musí osmělit, aby byl hotov kdykoliv vydat svědectví (1Pt 3:14-18). Pokud je křesťan z něčeho obviňován, je třeba se podívat na to, je-li obvinění oprávněné. Pokud ano, je nezbytné učinit pokání, pokud nikoli, je třeba se nenechat zahanbit a být (možná tím více) smělý. Nicméně pokud je někdo ve své „smělosti" počítá s tím, že druzí neznají jeho skrytý hříšný život, není smělý. Je neomalený a bezbožně troufalý.
Stud nemá sloužit k tomu, aby se člověk jen stáhnul a nic nedělal. Stud slouží k tomu, aby člověk dal své záležitosti do pořádku, aby se očistil. Rozhodně by se neměl stydět za něco, co neudělal. A pod knutou falešné sounáležitosti krýt někoho, o kom ví, že žije v hříchu. Například pokud se syn stydí za otce, který žije špatně, je to špatně. V takovém případě stud určitě není na místě. A rovněž ne krytí otcových hříchů. Je třeba jednat citlivě, ale otevřeně.
V 1 Sam 17 čteme o válečníkovi Goliášovi, jehož se Izraelská armáda bála. Goliáš drze pohaněl jejich Boha, a to je zahnalo do defenzívy - styděli se, že jsou tak bezvýznamným národem. Izrael se nestyděl za hřích, ale za obviňování ze strany někoho jiného.Tedy problém nebyl Goliáš, ale jeho slova. Proto se musel najít někdo, kdo Goliášovým urážkám zamezí, někdo kdo jeho slovům půjde naproti. David.
Další příklad vidíme v 1 Kr 18. Izraelský král Achab potkal proroka Eliáše v době, kdy již 3 roky byl v zemi hlad. Když Achab uviděl Eliáše, řekl mu: „Zdaliž ty nejsi ten, kterýž kormoutíš lid Izraelský?". Tím chtěl Eliáše přimět k tomu, aby se styděl za svoje proroctví o hladu, který v té době sužoval Izrael. Avšak stydět se měl naopak právě Achab! Právě kvůli jeho hříchu a kvůli tomu, že do hříchu a modloslužby strhl celý národ, došlo k k vyslovení a naplnění Eliášova proroctví!
Jinou situaci popisuje 2 Tim 1.8-16. Zde byl apoštol Pavel ve vězení. Okruh lidí kolem apoštola Pavla se zúžil právě kvůli tomu, že byl ve vězení. Nebylo snadné kázat evangelium, které kázal vězeň. Pavel v tomto listě píše, že někteří tento stud překonali a dále s Pavlem spolupracovali. V listu Židům (Žd 2.11, Žd 11.16) čteme, že Bůh se nestydí nás nazývat svými bratřími. Pokud si uvědomíme vlastní nedokonalost, je to, že nás Bůh nazývá bratřími, vpravdě motivující a vede nás to k uvědomění, že se za Něho skutečně nemůžeme stydět.
