Skutky 16:20-34 20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé, 21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané. 22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati. 23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. 24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. 25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové. 26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli. 27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. 28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. 29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým. 30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? 31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj. 32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho. 33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho. 34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
Jan 1:12-13 12 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho, 13 Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.
Efezským 2:4-9 4 Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kteroužto zamiloval nás, 5 Když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s Kristem, jehož milostí jste spaseni, 6 A spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši, 7 Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši. 8 Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, 9 Ne z skutků, aby se někdo nechlubil.
V knize Skutků čteme o žalářníkovi (Sk 16:20-34), který uvěřil s celým svým domem, když mu Pavel a Sílas kázali evangelium. Je to pozoruhodný příběh, a stojí za to jej nejprve alespoň letmo přiblížit. Pavel a Sílas byli bez soudu zbičováni a zavřeni do žaláře. Když se o půlnoci modlili, nastalo zemětřesení, vězňům spadly okovy a otevřely se dveře žaláře. Velitel věznice se vylekal, že mu vězni utekli. Když jej ale Pavel ujistil, že jsou všichni na svých místech, ohromen vyhrkl na Pavla a Sílase: „Páni, co mám udělat, abych byl spasen?" Apoštolé mu řekli: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj." Dále čteme, že žalářník své lidi shromáždil, Pavel jim kázal Krista a všichni posluchači toho večera uvěřili a byli pokřtěni.
Tento úžasný příběh ale nabízí i několik otázek. V Jan 1:12-13 je napsáno, že člověk se může stát Božím dítětem jen tehdy, když věří v Jeho jméno a narodí se z Boha. V Ef 2:4-9 také čteme, že člověk může být spasen jen Jeho milostí. Jak jsou tato místa Božího slova v souladu s tím, co čteme v knize Skutků o žalářníkovi?
Vypadá to, jako by jejich spasení bylo dáno tím, že uvěří žalářník. Ovšem to je v rozporu s výše uvedenými prohlášeními Božího Slova. Lidé z žalářníkova domu nebyli spaseni proto, že uvěřil on - to by bylo v rozporu s Písmem. Byli spaseni proto, že sami uvěřili. Jakou roli v tom tedy žalářník hrál? A na základě čeho prohlašuje Pavel ono mocné zaslíbení? A co je vlastně přesným obsahem onoho zaslíbení „věř ty a budeš spasen ty i tvůj dům"? Je to důležité i proto, že si toto zaslíbení „přivlastňují" lidé po celém světě. Oprávněně? Správně?
Toto zaslíbení sice snad lze vztáhnout na to, že když já jsem uvěřil, pak věřím, že i moje děti, moje manželka, „můj dům" jednou uvěří. Snad je lze vztáhnout i na to, že když budu trvale žít dobře s Ježíšem, i „můj dům" bude spasen. Ale tento příběh je o něčem jiném než o tom, že „já mám víru" a tedy že i moji blízcí jednou v budoucnu uvěří. Zde se však jednalo o okamžitou událost. Žalářník svolal své lidi a všichni uvěřili a pak byli pokřtěni. Hned, v tu noc. Nebylo tedy tak, že lidé z žalářníkova domu jednou uvěří, ale byli spaseni všichni najednou! Tento příběh není o tom, že se člověk obrátí, a někdy v budoucnosti, za tři roky, se určitě obrátí i jeho manželka a děti. Zde se jednalo o jeden večer!
Věta „budeš spasen ty i dům tvůj" není ani vzorem křesťanské výchovy dětí (k tomu lze nalézt mnoho jiných míst Božího Slova). Žalářník byl pohan a toho večera se tam sešli lidé z jeho domu, kteří uvěřili až ten večer. Pavel byl v této době poprvé ve Filipis, takže lidé zde patrně ještě evangelium neslyšeli.
Zamysleme se i nad tím, co by se stalo, kdyby žalářník neuvěřil. Byli by ostatní spaseni ten večer? Patrně nikoliv. Kdyby žalářník neuvěřil, nejspíš by nedovolil apoštolům, aby kázali v jeho domě a tedy ani ostatní by nemohli slyšet Slovo a uvěřit. To však jistě neznamená, že by tito lidé nemohli uvěřit druhý nebo třetí den, či někdy později při jiné příležitosti. Když někdo neuvěří, tak to není překážka pro to, aby mohl uvěřit někdo jiný. Velice silně věříme v osobní odpovědnost jednotlivce.
Tento příběh ukazuje, že spasení lidí u žalářníka úzce souviselo s tím, jaký on sám byl. Jaké jim vytvořil podmínky. Nejen v onen večer, ale dlouhodobě. A dlužno podotknout, že dobré podmínky, které žalářník lidem ve svém domě připravil, nebyly dány tím, že by se už někdy dříve obrátil. Vždyť žalářník uvěřil ve stejnou dobu jako ostatní. Něco na tomto člověku ale musel Bůh vidět, že mu dal takové povzbuzení - že ten večer uvěří a bude spasen nejen on, ale celý jeho dům. Mějme ještě na paměti, že v tehdejší době se do výrazu „celý dům" počítala celá rodina, služebnictvo atd. - tedy mohlo se jednat o větší množství lidí.
Žalářník byl rozhodně první z nich v tom, že chtěl slyšet evangelium. A měl postavení a autoritu k tomu, aby i ostatní členové jeho domácnosti evangelium vyslechli. Aby nezůstal sám, ke komu budou moci apoštolé promluvit. Tento večer zužitkoval žalářník to, jak žil, jak se staral o rodinu, jakou měl autoritu. Právě v tento večer spolurozhodl o věčnosti lidí ve svém domě. Žalářník takto žil bez ohledu na to, že pochopitelně nemohl tušit, že a kdy takovýto okamžik přijde. Proto mu Bůh ústy apoštola Pavla řekl, že v ten večer bude spasen nejen on, ale i celý jeho dům. To bylo řečeno adresně právě jemu - není to zaslíbení pro každého. Toto místo v Písmu rovněž není nějaká formulka, kterou lze říci komukoli. A vůbec ne těm, kteří své odpovědnosti nedbají a o ty „své" se nestarají a zcela pochopitelně pak vůči nim ani nemají skutečnou autoritu.
Ale když člověk skutečně pronikne do hloubky toho, co je v tomto příběhu sděleno, může být motivován, aby i on připravil co nejlepší podmínky lidem okolo sebe. To vyžaduje, aby do toho dal celý svůj život a měl na mysli prospěch ostatních. Tento příběh ukazuje, že to rozhodně stojí za to.
