Římanům 3:23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 24 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,
Genesis 6:9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.
Římanům 2:11-16 Neboť není přijímání osob u Boha. 12 Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou, 13 (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou. 14 Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, 15 Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.) 16 V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.
Job 15:14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Lukáš 1:67-77 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka: 68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, 69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, 70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, ... 76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, 77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich.
Římanům 3:9-20 Což tedy? My převyšujeme pohany? Nikoli, nebo jsme již prve dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, 10 Jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho. 11 Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. 12 Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 13 Hrob otevřený hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich. 14 Kterýchžto ústa plná jsou zlořečení a hořkosti. 15 Nohy jejich rychlé k vylévání krve. 16 Setření a bída na cestách jejich. 17 A cesty pokoje nepoznali. 18 Není bázně Boží před očima jejich. 19 Víme pak, že cožkoli Zákon mluví, těm, kteříž jsou pod Zákonem, mluví, aby všeliká ústa zacpána byla a aby vinen byl všecken svět Bohu. 20 Protož z skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho; nebo skrze Zákon přichází poznání hřícha.
Job 19:25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Židům 5:6 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
Mezi křesťany je všeobecně známým faktem, že jediný způsob, jak docílit spasení, je přijetí Ježíše Krista, protože není žádný další spravedlivý člověk kromě něj (Sk 4:10-12).
Jako zdánlivý rozpor tohoto tvrzení se mohou jevit jiná místa Písma, která hovoří o tom, že i další lidé byli spravedliví. Například slova o Noé: „Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé". Je to v rozporu s tím, co Písmo říká např. v Římanům 3:23: Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží?
Pokud Boží Slovo říká, že není ani jeden spravedlivý a že všichni se navždy odvrátili, nutně to tak skutečně je. Platí to dnes i v budoucnu, platilo to i v celé historii. A jestliže je dáno jedno jediné jméno, skrze něž lze být spasen, tedy Ježíš Kristus, pak toto rovněž platí dnes, bude platit vždy v budoucnu a taktéž to platilo vždycky v minulosti.
Mohlo to ale platit v dobách před Kristem?
Zákon jasně ukázal, že lidé jsou hříšní a sami si nemohou pomoci ke spravedlnosti. Žádným způsobem, v žádné době. Není zkrátka žádná jiná možnost být ospravedlněn než skrze Ježíše Krista. To bylo některým jasné už dávno před tím (Job 15:14). Teprve Mojžíšův zákon způsobil, aby toto bylo zcela a naprosto zjevné všem.
Tedy není možné, aby například Noé a další lidé, o nichž Písmo říká, že byli spravedliví, byli ospravedlněni tím, že skutečně dokonale spravedlivě žili. I pro ně platí, že všichni zhřešili a všichni potřebují Boží milost. A nejen Zákon Mojžíšův, ale ani zákon svědomí, o němž Bůh mluví v Řím 2:15, nemohl přinést lidem spasení.
Z toho vyplývá jasně: Vždycky existovala jedna jediná možnost, jak být vykoupen, zachráněn. Skrze Vykupitele, skrze milost, skrze tehdy teprve budoucí vykoupení. Od dob Adama tedy nebyla žádná jiná možnost, jak být ospravedlněn, spasen než očekáváním, že toto vykoupení se stane skrze Vykupitele. Job to říká jasně: „Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví." A Pavel dodává: „Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova."
Dnes máme proti věřícím, kteří žili před Kristem, výhodu. Vykoupení už se stalo. Už nemusíme věřit v něco, co se teprve stane, jako patriarchové doby před Ježíšem. My věříme v to, co už se naplnilo v Ježíši Kristu. Nic to ale nemění na tom, že stejně jako my, tak i otcové, a stejně jako otcové, tak i my dnes, musíme přijmout jednoznačné Boží sdělení, že není v moci žádného člověka (ani jednoho jediného) zajistit si spravedlnost svým životem - ať už podle zákona svědomí, ať už podle Zákona Mojžíšova, ale že spasení je možné jedině skrze Vykupitele, skrze uznání vlastní hříšnosti a přijetí milosti oběti Ježíše Krista. Vždycky to tak bylo, je to tak dnes a vždycky až do konce věků to tak bude.
