Matouš 6:24-33 Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně. 25 Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv? ... 30 Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho nečiní, ó malé víry? 31 Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati? 32 Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. 33 Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.
Když Ježíš mluvil s učedníky naposledy před svým odchodem k Otci, vyslal je do Jeruzaléma, aby tam vyčkali sestoupení Ducha Svatého. Cílem ale nebylo naplnění Duchem Svatým samo o sobě. Podstata Ježíšových slov byla jiná: Přijmete moc Ducha Svatého, abyste mohli dělat to, k čemu jsem vás povolal - tedy k šíření evangelia (Sk 1:2-9). Opačně řečeno: když budete zaměřeni na to, k čemu vás posílám, budete jistotně naplněni Duchem Svatým.
Pozoruhodné je, jak učedníci reagovali. Odbočili ke zcela jinému tématu: kdy bude obnoveno izraelské království. Ježíš je ale napomíná, aby se o toto nestarali, ale věnovali se tomu, k čemu je On posílá (tamtéž, v.7).
Je pravděpodobné, že řada dnešních křesťanů by v podobné situaci měla dokonce mnohem materialističtější otázky. Ohledně zabezpečení, živobytí, případně ohledně něčeho, do čeho jim nic moc není.
Nemůžeme svoje srdce, mysl a úsilí věnovat dvěma různým pánům - Bohu i mamonu (Mat 6:24). Nelze milovat peníze a zároveň doufat v plnost Ducha Svatého.
S tím souvisí nepřiměřená starost o své živobytí. Naší starostí má být hledání prospěchu Božího království a přitom máme spoléhat na Boží zaopatření (Mat.6:33). Toto jistě neznamená na tyto věci nemyslet (a jakoby spoléhat na to, že se Bůh postará i o to, čím se lehkomyslně nezabýváme), ale nedovolit těmto starostem, aby vstoupily do srdce a ovládly je.
Překážkou pro naplnění Duchem Svatým a především pro trvalou plnost Ducha Svatého je i starání se o to, co přísluší někomu jinému, případně o další věci, které jednoduše nejsou naše starost. Trvalé plnosti Ducha Svatého se nedočkají ti, kdo se neustále zabývají záležitostmi druhých, co dělají, s kým byli, co říkali. Takovým lidem pak uniká jejich vlastní práce a odpovědnost a tím i plnost Ducha Svatého.
Podívejme se do svého srdce a ujasněme si, jakými starostmi je naplněno. V čem zkrátka dlouhodobě žijeme. Zda se zabýváme tím, pro co nás Bůh povolal (tedy hledáme království Boží podle Mat 6:33), nebo zda žijeme starostmi, které Ducha Svatého odpuzují.