2Korintským 2:14-17 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. 15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, 16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? 17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
2 Korintským 5:1-10 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. 2 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, 3 Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme. 4 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. 5 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého. 6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána, 7 (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidění tváři Páně,) 8 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu. 9 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti. 10 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý odplatu za to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buďto v dobrém, nebo ve zlém.
2 Korintským 5:14-21 Láska zajisté Kristova víže nás, 15 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal. 16 A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla. A ačkoli jsme poznali Krista podle těla, ale nyní již více neznáme. 17 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.
18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. 20 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. 21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
2Korintským 4:1-5 Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm. 2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím. 3 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. 4 V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. 5 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.
Většina lidí chce být dobrými nebo lepšími. Měřítka toho, co je dobré, však v současné době nejsou ani zdaleka vždy v souladu s Božími měřítky, ale jsou dána tím, co za dobré či přijatelné považuje většina, společnost. Nebo za dobré či správné pokládá i jen to co je jednoduše prospěšné. Lidé, kteří chtějí být dobří a hodnotí svůj stav podle měřítek okolní společnosti, nemusí vůbec být dobrými v Božích očích. Bůh svoje měřítka světu nikdy nepřizpůsobí.
Pro člověka je nemožné sám sebe očistit a ospravedlnit, a tedy dosáhnout stavu, ve kterém by před Bohem obstál. Bůh ale nestojí o odsouzení lidí, nýbrž o jejich záchranu. Proto poslal Krista, který zemřel za všechny. Zachráněni jsou všichni, kdo z vlastního rozhodnutí v Krista uvěří a dobrovolně a vědomě se oddělí se od hříšného života.
To je obsahem evangelia. Víme, že bude soud, na kterém nespravedliví neobstojí, ovšem stejně tak víme, že lze být očištěn a na soudu pak obstát. A toto, stejně jako apoštol Pavel, říkáme lidem: „Takto to je, proto vás vyzýváme, smiřte se s Bohem!" (2Kor 5:20).
Evangelium se snažíme šířit všude a všem, ale uznáváme, že Boží Slovo říkáme zejména těm, na nichž nám záleží. Ostatně ten, kdo říká, že mu záleží na všech lidech stejně, je náboženský pokrytec. Správné je uvažovat a jednat přímo, prostě. Evangelium, které hlásáme, musí být zrovna takové. Prosté, nepřekroucené, bez falešných slibů. Evangelizace není volební kampaň, ve které se slibují nereálné naleštěné sliby.
Nestačí však jen slova - pokud Boží Slovo zvěstuje ten, kdo sám ho nežije - tedy nežije spravedlivě, čistě - vyprazdňuje evangelium svým životem. Jeho evangelium je nevěrohodné. Boží Slovo je Božím Slovem nejen literami, ale tím, zda člověk, který ho mluví, je ztotožněný se Slovem, které hlásá, a žije tak.
Pavel říká: „Nekážeme sami sebe." (2Kor 4:5). Nekážeme pro sebe a nepřisvojujeme si nepatřičnou pozici. Jsme služebníky na Ježíšově díle, nechytračíme s Jeho Slovem, nejednáme s ním lstivě. Evangelium je zjevování pravdy, nikoli například citové přemlouvání. Respektujeme druhé lidi. Jen jejich musí být rozhodnutí, zda přijmou či nepřijmou Krista. Je svrchovaně každého věc, jak na Boží Slovo reaguje.
Někdo je oslepený - bůh tohoto světa je oslepil (2Kor 4:4). Ale i tak je rozdíl, zda člověk temnotu a hřích miluje, nebo zda je „jen" oslepen. V tom je podstatný rozdíl, a není jednoduché to vždy rozeznat. Oslepení lidé při odhalování pravdy svůj postoj mění. Ti, kdo hřích milují, Slovem a pravdou opovrhují.
Zejména za ty první má cenu se modlit, vést v jejich prospěch duchovní boj. A mluvit s nimi, jasně jim dát najevo, že jsou pro nás důležití. Není totiž žádná účinnější metoda než osobní evangelizace. Neexistuje nenamáhavá, nenáročná evangelizace. Lidi nelze přivést k Bohu bez námahy. Bez toho, abychom jim věnovali čas a námahu.
Je třeba si uvědomit, že křesťanům v šíření evangelia brání obavy - z konfliktu v rodině, v zaměstnání. Z toho, že ztratí přátele. Brání jim také stud z vystoupení na veřejnosti, obavy že budou směšní. Brání jim i zaměstnanost a přetíženost. Ovšem evangelium nelze šířit bez evangelizujících.
Proto se vzmužme, dejme se naplno do služeb evangelia. Nekažme sebe, nemanipulujme Slovo, žijme i nadále čistě a svatě. Naše práce je cenná a smysluplná.
