Lukáš 9:1-6 I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. 2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. 3 A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte. 4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte. 5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim. 6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
Lukáš 10:1-12 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti. ... 4 Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte. 5 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu. 6 A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí. 7 A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu. 8 Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží. 9 A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží. 10 A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež: 11 Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží. 12 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.
Matouš 28:18-20 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. 19 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 20 Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.
Skutky 1:6-8 Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? 7 I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy anebo příhodnosti časů, kteréžto Otec v moci své položil. 8 Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.
Skutky 10:22 Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel řeč od tebe.
Skutky 13:1-5 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul. 2 A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. 3 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. 4 A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. 5 A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě.
Skutky 13:44-52 V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího. 45 A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. 46 Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. 47 Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země. 48 A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. 49 I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině. 50 Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých. 51 A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie. 52 Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.
Skutky 8:30-35 A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš? 31 A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním... 35 Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše.
Skutky 27:23-24 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, 24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
Kázání evangelia je jednoznačně jedním z hlavních poslání církve. Z Písma vidíme, že je více způsobů, jak a kde evangelium zvěstovat.
V evangeliích čteme, že Ježíš vyslal učedníky ke hlásání Božího království s různými pokyny. Poprvé vyslal jen dvanáct apoštolů, a jen na území židovských měst v Judsku. Přitom jim nakázal, aby si s sebou nebrali vůbec žádné vybavení, včetně náhradního oblečení, peněz apod. Poslal je také jen tam, kde budou ochotni je přijmout (Luk 9:1-6).
O něco později při vyslání dává podrobnější pokyny, vysílá větší počet učedníků. Podobně jako předtím je vyzývá, aby se předem nijak nevybavili na cestu. Také zřetelně dává najevo, že evangelium je natolik cenné, že jakékoli pohrdnutí jím má dalekosáhlé následky (Luk 10:1-12).
Na konci evangelií už je výzva směrována na kázání evangelia všem národům, tedy nikoli jen v židovstvu. Na rozdíl od předchozích vyslání zde Ježíš vybízí k tomu, aby učedníci nejen přinesli základní zvěst, ale také učili vše, co řekl (Mat 28:18-20).
V první kapitole Skutků je to podobné, Ježíš ale přidává sdělení, že k tomu budou naplněni Duchem Svatým (Sk 1:6-8).
Později, po Štěpánově ukamenování a nastalém pronásledování, se církev z Jeruzaléma rozprchla. Zajímavé ale je, že všude, kam jeruzalémští přišli, kázali evangelium. A také, že Filip kázal v Samaří - to bylo v předchozím kontextu nové. Rovněž kázání etiopskému dvořanovi je netypické.
Situace v domě důstojníka římské armády Kornelia (Sk 10:22) je opět něčím velmi dosud nevídaným. Je to první případ obrácení pohana. Velmi zřetelně je tu vnímatelné silné Boží působení. Je to také první známý případ, kdy adresát Slovo nejen že vyslechl, ale dokonce sám si kazatele evangelia pozval. Vidíme tedy další variantu šíření evangelia.
Ve třinácté kapitole Skutků (Sk 13:5) sledujeme, že učedníci zamířili na další území (současné Turecko a Kypr), ale zatím vždy jen do židovských komunit. Poprvé se tu ovšem objevuje vyslání z jiné církve než z jeruzalémské, a to z Antiochie.
Posléze už se k poslechu evangelia sešli i zástupci nežidovských národů. To u Židů vyvolalo bouři nevole a začali se stavět jak proti evangeliu, tak proti jeho zvěstování pohanům (Sk 13:44-52). Jejich postoj vedl Pavla k vyhlášení, že bude evangelium šířit prioritně mezi pohany.
Ne vždy bylo kázání evangelia směrováno promyšleně, cíleně. Například Pavlova cesta do Říma byla Božím záměrem (Sk 27:23-24), aby Pavel přinesl zprávu o vykoupení i na císařský dvůr. Ovšem Pavlovým původním záměrem to nebylo. On se chtěl hájit před císařem z falešných obvinění ze strany židovských vůdců.
Tedy vidíme, že zvěstování evangelia má řadu podob. Od cíleného, promyšleného vyslání na určité přesně vymezené místo, přes nahodilé ocitnutí se někde (Filip ve Sk 8:30-35), přes to, kdy je někdo ke kázání evangelia pozván až po to, kdy se evangelista ocitne na místě, kde má kázat, víceméně proti své vůli (Pavel v Římě - až když mu Bůh zjevil, že ho zachrání i s posádkou lodi, pochopil, že jeho cesta je Boží záměr).
Pevná pravidla pro způsob, jak kázat evangelium, Bůh neustanovil. V Písmu naznačil několik inspirativních způsobů, leč žádný z nich není dogma, podle kterého je třeba vždy postupovat.
Společné je ale vždy to, aby se jednalo o skutečné evangelium.
Vždy také vidíme, že místní církev se o nově obrácené věřící postarala. Ať už je to v jejím působišti, či na území, kam vyslala své členy na misijní cestu.
Jak se to vše dotýká dnešní církve a jednoho každého z nás? Nejčastěji můžeme evangelium předat lidem v našem okolí - v rodině, v zaměstnání. A pokud jsme již možnosti, které v tomto směru naše současná situace nabízí, vyčerpali, možná že nás Bůh pošle někam jinam. Třeba i tak, že to přinese změnu zaměstnání nebo přestěhování.
O křesťanech Ježíš říká, že nejsou z tohoto světa. Jsou to lidé, kteří vidí svoji roli vůči světu a naplňují ji. A Pavel doplňuje charakter lidí žijících vírou na příkladech z historie (Židům 11). A říká: takoví buďme. Smyslem života takových lidí není jejich pozemská kariéra; hledají svoje místo pro to, co jsou z pohledu Božího království povoláni dělat. O nich Ježíš říká, že takové si svět ani nezaslouží.
To je skutečné křesťanství a právě tak máme jednat i my - jako jednotlivci i jako církev.
