1Mojžíšova 1:28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
Matouš 28:18-20 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.
19 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 20 Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.
Zjevení 21:1 Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo.
Římanum 1:16 Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.
2 Korintským 2:17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
Bůh církev pověřil, aby zvěstovala lidem záchranu a pracovala tak na naplnění Božího záměru. K tomu je ale nezbytné uvědomovat si moc, která je v evangeliu obsažena. Kdo tomuto nevěří, za evangelium se stydí, v jeho vlastních očích nemá hodnotu, kterou do něj Bůh vložil. Jiní zase evangelium zneužívají pro vlastní prospěch a to je nepřijatelné.
Člověk měl podle Božího plánu naplnit v nejlepším slova smyslu Zemi. Boží království se mělo projevit na všech rovinách. Boží krása, soulad, harmonie, dokonalost měla naplnit celý svět (1M 1:28).
Tento cíl byl ale zhacen. Nenávratně. Boží řešení pro tuto předem neplánovanou situaci je naznačeno ve Zjevení, ve 21. kapitole: „Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo" (Zj 21:1).
Svět v nám známé podobě přestane existovat. Říká to také sám Ježíš: „Budu s vámi až do skonání světa" (Mat 28:20). Svět tedy bude podroben soudu a skoná, zmizí. Z toho je zřejmé, že současná Země nebude nikdy ve stavu, ve kterém si Bůh přál, aby byla. Kdyby ano, na konci věků by ji nezničil.
Církev tento stav nezmění a změnit nemůže. Přesto se Bůh nevzdal toho, aby Jeho stvoření, Jeho lid rozšířil Boží království po celé Zemi. I když ne v oné původně zamýšlené podobě a rozsahu. Jsme-li jeho stvoření a lid, pak si musíme toto povolání zřetelně uvědomovat. Po celém světě máme všem lidem zvěstovat evangelium (Mat 28:19). Aby nebylo na Zemi jediné místo, kde by nebylo slyšeno evangelium. Mnozí křesťané se ale za evangelium stydí. Proč?
Člověk se nestydí za svoje úspěchy, za dobré věci. Stydí se za to, co se mu nepodařilo, za to, když selhal. Za to, co je v jeho očích nedostatečné, nehodnotné. Stydí-li se za evangelium, pak proto, že nemá v jeho očích tu hodnotu, kterou ve skutečnosti má. Vlastně nevnímá moc, která je v evangeliu obsažena. Na rozdíl od Pavla, který si toto uvědomoval nezvratitelně (Řím 1:16).
Boží moc je v evangeliu už obsažená. Jednoduše řečeno, evangelium samo JE tato moc! Pokud to člověk nevnímá, přestane v moc evangelia věřit a začne hledat cesty a způsoby, jak tuto moc do evangelia „dostat".
Evangelium je za prvé sama oběť Ježíše Krista a za druhé pravdivé, jednoduché předání zprávy o tom. Všechno ostatní jsou jen prostředky (chvály, způsob bohoslužby apod.). Ne naopak! Žel s touto záměnou podstaty a prostředků se lze celkem často setkat.
V širším slova smyslu je evangelium vlastně vše, co nalézáme v Písmu, pro vlastní zvěstování evangelia je rozhodující ale právě to, co je řečeno výše. To, že někomu je evangelium ke spasení a jinému k odsouzení, není věcí těch, kdo evangelium zvěstují, ale těch, kteří evangelium buď přijmou, nebo odmítnou.
Je nezbytné se tedy ujistit o tom, jak evangelium vnímáme. Zda skutečně věříme v jeho moc, a že se za něj tedy nestydíme. Zvěstovat evangelium tak, že tento stud máme a jen ho překonáme, je špatně; kázání evangelia je tak spíše nepříjemnou povinností, nikoli tím, k čemu nás Bůh povolal. To, jak v moc evangelia věříme, je velmi důležité.
Druhá věc, o níž je třeba se přesvědčit, je to, že v žádném ohledu Boží Slovo nepřevracíme, nezneužíváme. O tom, že to řada lidí dělá a vždy to tak bylo, svědčí jasně to, co říká Pavel: Nejsme jako mnozí, evangelium nepřekrucujeme (2Kor 2:17).
A co je rovněž nezbytné: kázat evangelium nejen z víry, ale také z lásky k lidem, jimž kážeme. Protože pak nám záleží na jejich prospěchu. Vždyť právě jejich prospěch - spasení - je cílovou metou evangelia.
Evangelium je mocné, a správně užité přináší spasení lidí. Jsou lidé, kteří jeho moc nevnímají, jsou také ale lidé, kteří v moc evangelia věří, leč zneužívají ji pro svůj prospěch, pro slávu, pro peníze. Osudy lidí - tedy to, oč v evangeliu běží především - je nezajímají. Evangelium vyprazdňují tím nejpodlejším způsobem.
