Ef 2:10 Je zcela zřetelné, že právě to je jedna z věcí, na kterých Bohu velmi záleží, a že velmi stojí o to, aby lidé tento jeho záměr naplňovali. Stane-li se tak, otevírá se před člověkem zcela jiná dimenze života.
Titovi 3:8-9 Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci dobré, i lidem užitečné. 9 Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky o věci zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné. ... 14 A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, a zvláště, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.
Efezským 2:8-10 Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, 9 Ne z skutků, aby se někdo nechlubil. 10 Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.
Galatským 6:6-9 Sdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu Páně, s tím, od kohož naučení béře, vším svým statkem. 7 Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. 8 A kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný. 9 Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.
Jakub 2:14-17 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? 15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu, 16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude? 17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
Genesis 4:6-7 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá? Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? 7 Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.
Jeremjáš 13:23 Může-li změniti Mouřenín kůži svou, aneb pardus peřestost svou, také vy budete moci dobře činiti, naučivše se zle činiti.
Jakub 4:17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
Ester 4:10-16 I řekla Ester Hatachovi, a poručila mu oznámiti Mardocheovi: 11 Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí, že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní, nejsa povolán, jedno právo o něm jest, aby hrdlo propadl, kromě toho, k komuž by král vztáhl berlu zlatou, že živ zůstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již třidceti dnů. 12 Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery, 13 Řekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteře: Nemysl sobě, abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů. 14 Nebo jestliže se umlčíš v tento čas, oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud, ty pak a dům otce tvého zahynete. A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království? 15 I řekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi: 16 Jdi a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné jest, a jestližeť zahynu, nechť zahynu.
Jeremjáš 4:22 Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí. 23 Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.
Bůh člověka stvořil k dobrému. Nejen k dobrému pro člověka samotného (i když to nepochybně také), ale rovněž k tomu, aby konal dobře. Je to dokonce až tak, že člověk nemůže dojít plné spokojenosti, když tento Boží záměr ve svém životě nenaplňuje. Ukazuje na to i to, co čteme v Ef 2:-8-10, tedy že jsme spaseni ke konání dobrých skutků. Pavel na tomto místě dopisu do Efezu dokonce říká, že jsme v Kristu k dobrým skutkům stvořeni.
Spasení je tudíž kromě jiného také Božím aktem obnovení k naplnění tohoto záměru. „...Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili", čteme v Ef 2:10.
Pavel klade na konání dobrého (např. v listu Titovi) velký důraz, říká, že se máme konání dobrého oddat a že se to máme učit. Není to tedy samozřejmé. Pavel píše Titovi, že církev nesmí být odtržena od skutků a varuje před zbytečným mudrováním a nicneděláním. Skutky, přesněji řečeno dobré skutky, pak přidává jako jednu z podmínek, které musejí splňovat starší církve (Tit 3:8-9).
V širším smyslu slova je dobrým skutkem život v čistotě. Navíc je život v čistotě základní podmínkou pro dobré jednání. Dobré skutky v žádném případě nenahrazují život v čistotě, svatosti. Naopak, dobré skutky a život v čistotě jsou neoddělitelně spojeny. Dobrými skutky nelze překrýt, zamaskovat hřích ani z hříchu udělat dobrý skutek. Není totiž možné konat bohulibé skutky a přitom sám žít ve hříchu, nečistotě. Na druhou stranu samotný život v čistotě je bohulibý a také příkladný, přínosný i pro druhé lidi. Toto je velice důležité pochopit a přijmout, aby se člověk neuchýlil k pokryteckému „konání dobrých skutků" a také aby boží děti netrpěly výčitkami, že sice žijí v čistotě, milují Pána, ale nekonají dost dobrých skutků.
V tom užším smyslu slova pak jde o zaměření konání ve prospěch druhých lidí. Prakticky, hmatatelně, neboť samotné chtění konat dobro a vykonání dobrého není totéž (Gal 6:6-9). Apoštol Jakub jasně říká, že víra náboženského, od reality a skutků odtrženého člověka, je mrtvá (Jak 2:14-17). Konání dobrého přináší člověku velké uspokojení.
Nutné je ovšem zdůraznit, že skrze konání (jakkoli dobrých) skutků nelze docílit spasení. To je nám dáno od Boha z jeho milosti, a v tom je třeba mít naprosto jasno (Ef 2:8-10). Konání dobrého nesmí nahradit vědomí nutnosti přijetí spasení z milosti.
Bůh také zjevuje, že činění dobrého přináší vládu nad hříchem (1M 4:6-7). Člověk zaměřený na dobré má potřebu, aby byl prospěšný i svému okolí. Takový člověk požívá zvláštní Boží ochrany proti hříchu a pokušení. Jakub přidává: Kdo umí činit dobré, ví jak na to, je k tomu vybaven, a nedělá to, má problém. Takové (ne)jednání nazývá hříchem (Jak 4:17).
Příklad vidíme v příběhu asyrské královny, Židovky Ester. Dostala se do pozice, díky níž mohla zachránit Boží lid před genocidou, ale ona s tím ze strachu před králem váhala. Pakli by neudělala to, co jí v její pozici udělat náleželo, mělo by to fatální následky ne pro židovský lid - Bůh by našel jinou cestu k jeho záchraně - ale pro ni a její rodinu. Ester se nakonec rozhodla správně, leč popis toho, jak by to mohlo dopadnout v opačném případě, jí předestřel její strýc Mardocheus (Ester 4:10-16).
Jeremjáš mluví o lidech, kteří jsou nejen pasivní, ale konají opak dobrého - konají zle. Říká: Člověk, který se naučí jednat zle, má velmi komplikovaný, či dokonce zcela znemožněný návrat k jednání dobrému. Bůh Jeremiášovými ústy říká, že je to dokonce tak těžké, jako by se leopard chtěl zbavit skvrn na své srsti (Jer 13:23).
Nejde ale jen o dopad do života jednotlivce. Pokud lidé nejsou v masívním měřítku nakloněni k činění dobrého, a naopak jsou nakloněni ke konání zlého, v Božích očích se Země v daném místě stává „nesličnou a pustou" (Jer 4:22-23). To vidíme i dnes. Tam, kde lidé hledají prospěch a dobro, to vypadá výrazně lépe než tam, kde lidé jediný prospěch, který hledají, je jejich vlastní. Město od města, země od země.
Toto vše vede člověka k vyšší úrovni odpovědnosti. Konání dobrého má růst společně s možnostmi, které Bůh člověku dává. Křesťanství zúžené na pouhý „zbožný" život, je totiž notně vzdáleno Božím představám a záměrům.
Bůh pro člověka nastínil v konání dobrého vyšší a lepší cestu, a z toho plynoucí vyšší a lepší život. Je žádoucí, aby touha po tomto lepším a vyšším životě kolovala v krvi křesťanů a církve, aby se k ní lidé vzájemně i povzbuzovali.
