1 Samuelova 2:15-34 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové. 16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu. 17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými. ...
1 Samuelova 2:22-25 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy. 23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto. 24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův. 25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin. ...
1 Samuelova 2:27-34 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: ... 29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
1Samuelova 3:16-17 Tedy povolal Elí Samuele a řekl: Samueli, synu můj. Kterýž odpověděl: Teď jsem. 17 I řekl: Jaká jest to řeč, kterouž mluvil tobě? Netaj medle přede mnou. Toto učiň tobě Bůh a toto přidej, jestliže co zatajíš přede mnou ze všech slov, kteráž mluvil tobě.
1 Samuelova 4:3-4 I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich. 4 Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes.
Numeri 25:1-11 V tom, když pobyl Izrael v Setim, počal lid smilniti s dcerami Moábskými. 2 Kteréž pozvaly lidu k obětem bohů svých; i jedl lid, a klaněli se bohům jejich. ... A aj, jeden z synů Izraelských přišel, a přivedl k bratřím svým ženu Madianku, na odivu Mojžíšovi i všemu množství synů Izraelských; oni pak plakali u dveří stánku úmluvy. 7 To když uzřel Fínes, syn
Eleazara, syna Aronova, kněze, vyvstal z prostředku množství toho, a vzal kopí do ruky své. 8 A všed za mužem Izraelským do stanu, probodl je oba dva, muže Izraelského, i ženu tu skrze břicho její; i odvrácena jest rána od synů Izraelských. 9 Zhynulo jich pak od té rány dvadceti čtyři tisíce. 10 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 11 Fínes, syn Eleazara kněze, syna Aronova, odvrátil prchlivost mou od synů Izraelských, kdyžto horlil horlivostí mou u prostřed nich, tak abych neshladil synů Izraelských v horlivosti své.
Kněz Élí dobře sloužil Pánu (1Sam). Ve zmíněném oddíle čteme, že k němu dovedla Anna svého Bohu zaslíbeného syna Samuele. A on měl na jeho vývoj velmi příznivý vliv.
V jedné věci ale selhal, a to s fatálními následky pro celý lid. Jeho synové hřešili vůči Bohu - zneužívali svého postavení kněží, což bylo veřejně známou věcí. Élí je sice formálně napomenul, leč neudělal nic z toho, co ze své pravomoci udělat mohl a měl. Ignoroval dokonce i proroka, jehož ústy mu to Bůh vytkl.
Protože Élí nezasáhl a nenapravil hříchy svých synů, národ si zvykl na nepravé počínání před Bohem jako na něco normálního, běžného. Proto ortel nedopadl jen na Élí a jeho syny, ale na celý Izrael. V bitvě s Filistínskými padly desítky tisíc Izraelců, navíc vítězové z Izraele odvlekli truhlu úmluvy.
Podobně nedobře se zachoval i král David. Jeho syn Amnon se podvodem a násilím zmocnil nevlastní sestry Támar. Dva roky trvalo, než její vlastní bratr Absolon našel příležitost, aby Támar pomstil. To však spustilo kolotoč dalších následků. Absolona přemohl pocit, že musí do svých rukou vzít spravedlnost i v dalších věcech, výsledkem byla vzpoura proti Davidovi a mnohaletá občanská válka v Izraeli.
Kdyby Amnona potrestal David, nemuselo k tomu dojít. A nemuselo možná dojít ani k tomu, že v Absolonovi získal mocného nepřítele.
Výsledkem Élího nečinnosti vůči hříchu jeho synů byla krutá porážka Izraele, výsledkem nečinnosti Davida vůči zlému činu jeho syna Amnona bylo rozpolcení království a několikaletá občanská válka. Následky se tudíž tvrdě dotkly všech.
Lidé se v takových případech ptají: Proč to Bůh nechal (a nechává i dnes v podobných případech) věci dojít tak daleko? Proč nezasáhne včas?
Důvodem je to, že Bůh řadu pravomocí na nejrůznějším stupni svěřil lidem. Každý, kdo je v určitém postavení (otec vůči rodině, král vůči lidu, pastor vůči církvi apod.) má podle Božího řádu zodpovědnost za to, aby se jednoznačně (včetně odpovídajících činů) postavil proti hříšnému, zlému jednání lidí, kteří spadají do jeho vlivu.
Nepostaví-li se však k hříchu a ke zlému činění těch, kteří do jeho pravomoci a zodpovědnosti spadají, správně a včas, jeho nečinnost má později dalekosáhlé, mnohem horší důsledky. Doplatí na to nejen ti, kdo zhřešili, ale také dlouhá řada jiných, kteří jsou v tom docela nevinně.
Jinak řečeno, neobstojí-li člověk na svém místě ve svém postavení tak, jak má, následky dopadají v různé míře, a - jak jsme ukázali - i velice tvrdě právě na ty, kdo jsou v oblasti autority daného člověka.
Bůh ustanovil řád autority k dobrému, jeho respektování a plnění svých odpovědností, přináší mnoho dobrého.
Takový dobrý příklad vidíme v postoji a jednání Fínese při putování lidu na poušti. Izraelci zhřešili vůči Bohu a začali smilnit s místními ženami a modlami. Fínes byl jediný, kdo se proti tomu postavil (Num 25:7). Jedině díky němu Bůh trest za tuto nevěru lidu zmírnil (Num 25:11).
Je zákonité a pochopitelné, že nerespektování autorit a neplnění jejich odpovědností přináší naopak důsledky zlé. Je to nespravedlivé? Nikoli!
Je na nás, abychom toto pochopili a respektovali. To platilo vždy, a platí to i dnes. Každý by měl znát svojí odpovědnost. Podle toho pak musí jednat. Tak, kde má odpovědnost danou postavením přímo, tam musí jednat přímo. Tam, kde ne, tam takto jednat nemůže. Můžeme například vidět, že někdo zle vychovává své děti, ale nemůžeme cizímu člověku jen tak přikázat, aby jednal jinak. Můžeme se pokusit poradit, můžeme se modlit, ale vždy bychom měli respektovat oblast autority druhého člověka. Nemůžeme v oblasti odpovědností a autority věci pomíchat: tam, kde bychom měli konat, se namísto toho vymlouvat a jen se „modlit", a naopak tam, kde bychom měli nechat věci na druhém, do nich strkat nos.
