Genesis 24:22-28 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata. 23 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali? 24 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi. 25 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali. 26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu. 27 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého. 28 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.
Přísloví 6:16-18 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, 18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, 19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Přísloví 29:20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Lidé mohou svůj život řídit vlastními rozhodnutími nebo také být ovládáni nejrůznějšími tlaky. Jsou-li tyto tlaky takové, že člověku berou vládu nad jeho životem, je to velmi špatné. Je třeba se velice zamyslet nad tím, proč tomu tak je.
Nejprve si musíme ujasnit skutečný obsah uvedených biblických citátů o spěchu, kvapnosti. V prvním případě je to pozitivní aktivita, Rebeka pospíchala, aby udělala dobrou věc.
Ovšem smysl slova „kvapně“ v dalších citátech je jiný. Jedná se o vnější nebo vnitřní nátlak, který člověka nutí, žene, popohání dělat zlé věci. Nebo je to prostě jen to, že nemůže jednat opravdu svobodně.
Boží děti jsou svobodné, mají svobodný život, jehož otěže drží ve svých rukách. Vždycky?
Žel, ne.
Boží děti – ač Boží plán pro ně je jiný - se často ocitají pod tlaky, jimž neumí čelit a jejich životu dávají nežádoucí směr.
Tlak, který nás ovlivňuje, může pocházet zvenčí i zevnitř. Tlak zvenčí může být dobrý i zlý. Dobrý tlak vyvíjeli třeba andělé, kteří nutili Lota, aby co nejrychleji vyšel ze Sodomy. Zlý, negativní tlak vyvíjeli egyptští úředníci na Izraelce, když jim neustále ztěžovali podmínky pro práci a znemožňovali jim sloužit Bohu.
I náš zaměstnavatel na nás může vyvíjet tlak, kvůli kterému nám nezbývá čas a energie na Boží věci. Do určité míry, zejména pokud je to tlak povinností, které jsme dobrovolně přijali, to problém není. Problém nastává tehdy, když se ocitneme ve vleku tohoto stavu a přestaneme svůj život řídit.
Druhá možnost je ta, že tlak vychází z nás samých, a je podstatně horší.
Někdo je stísněn třeba potřebou zbohatnout. Aby se víc a víc zabezpečil, protože má pocit, že jinak o svůj majetek přijde. Je více než pravděpodobné, že takový člověk dříve či později ve snaze ochránit svůj majetek zhřeší, protože dojde k názoru, že účel světí prostředky. Tlak, stísněnost, způsobuje i unáhlenost. Bůh nenávidí, když je člověk náchylný k unáhlenosti směrem ke zlému. Dokonce říká, že větší naději má blázen než člověk jednající pod takovýmto tlakem.
To ovšem neznamená, že člověk má zůstat pasivní. Naopak. Bůh říká, že ten, kdo má věci ve vlastních rukou, ten, kdo o sobě rozhoduje, dojde skutečného prospěchu. Ten, kdo je jen vlečen, protože je pod tlakem, dojde naopak neúspěchu a nedobrých konců, protože o jeho věcech vlastně rozhoduje někdo jiný než on.
V lepším případě je takový člověk otrokem proti své vůli, nelíbí se mu to a může efektivně volat k Bohu o záchranu. V tom horším případě je s tímto stavem natolik ztotožněný, že vlastně pouští svůj vlastní život z rukou a žije ve vleku událostí a na základě rozhodování někoho jiného. Vyhlídky takového člověka jsou tristní; nezmění-li se, nemá žádnou naději, čeká ho chátrání a úpadek.
Dá se dokonce říci, že to je život nehodný člověka, rozumíme-li výrazem člověk bytost á priori svobodnou.
Podobně fatální dopad má vnitřní tlak marných, nikam nevedoucích a nic nedělajících tužeb a snů. Touha, která člověka jen zavalí, ale není schopen pro její naplnění nic plánovitě konat, způsobí to, že jeho vyhlídky jsou mrazivé. Jelikož není svobodný, nedokáže se takové touhy zbavit, a ta ho zahání do stále rychleji se roztáčející spirály temnoty.
Tím správným motorem, hybnou pákou života člověka je usilování o dobré věci. Když se ztotožní s tím, co říká Bůh, když přemýšlí a jedná ve shodě s Božím Slovem a Boží vůlí. Také je důležité, aby rozeznal, která touha je dobrá a právě pro něho prospěšná, a která nikoli, a podle toho se zařídí. Svobodný člověk je schopen a dá se říci povinen uspořádat si život tak, aby mohl jednat a uvažovat svobodně a ne se nechat ujařmit nejrozličnějšími tlaky zvenčí nebo zevnitř sebe sama.
Bůh chce, aby jeho děti žily svobodně plný a radostný život. Ne život v obavách, stresech či tlacích, které jim diktují život.
