2Petrův 1:3-11 Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což potřebí bylo k životu a ku zbožnosti, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti. 4 Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech zlých. 5 A na to pak vy všecku snažnost svou vynaložíce, prokazujte u víře své ctnost, a v ctnosti umění, 6 V umění pak zdrželivost, a v zdrželivosti trpělivost, v trpělivosti pak zbožnost, 7 V zbožnosti pak bratrstva milování, a v milování bratrstva lásku. 8 Ty zajisté věci když budou při vás a to rozhojněné, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista. 9 Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, a toho, což vzdáleno jest, nevida, zapomenuv na očištění svých starých hříchů. 10 Protož, bratří, raději snažte se pevné povolání své i vyvolení učiniti; nebo to činíce, nepadnete nikdy. 11 Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a Spasitele Jezukrista.oslepila oči jeho.
Matouš 10:37-38 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden. 38 A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. 39 Kdož nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Matouš 16:24-27 Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. 25 Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. 26 Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? 27 Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho.
Bůh má pro každého křesťana individuální plán a záměr. Když tento plán hledáme, najdeme a naplňujeme ho, pak je jisté, že budeme žít dobrý život. Budeme-li ale v první řadě hledat svůj vlastní prospěch, Boží plány mineme a ve výsledku náš život při věčném soudu skončí krachem.
Bůh chce, abychom už tady na Zemi byli proměněni k Jeho slávě a do Jeho podoby. A má pro každého z nás cíl. Ústy apoštola Pavla říká, že je dosažitelný a že vše potřebné nám k tomu už skrze Ježíše Krista dal (2Pet 1:3-11). Když chodíme s Bohem, pak tento cíl celkem snadno nacházíme.
Nesmíme ztratit pojem o smyslu a cíli našeho života. O tom, co po nás Bůh chce, protože pak ztrácíme přehled i o tom, co a proč máme dělat.
Když člověk ztratí správný směr, vytýčí si svůj vlastní cíl – bez ohledu na to, jaké záměry s ním má Bůh. Popletení cílů, záměrů a prostředků pak vede celkovému zmatení, ve kterém lidé usilují jakožto o cíl o věci, které by měly být nanejvýše prostředkem k dosažení skutečných cílů a podobně.
Církev toto popletení cílů kompenzuje jakousi náhradní – zdánlivě správnou a žádoucí – aktivitou. Zaměří se například na prosperitu, dobročinnost apod. Boží zaslíbení a požehnání však nefungují v aktivitách, které si člověk vytýčil sám, bez Božího vedení. Boží Slovo se pak jeví jako neúčinné, protože ho církev neužívá k účelu, k němuž ho Bůh dal.
Bůh jednoznačně chce, abychom se měli dobře. V plném smyslu toho slova, teď i ve věčnosti. Mít se dobře z Božího pohledu ale neznamená jen zúženou sobeckou variantu osobního hmatatelného prospěchu, do které patří například peníze, kariéra, rodina, zdraví. Tyto potřeby či touhy, na nichž není samozřejmě nic špatného (naopak, jsou součástí zaslíbení a požehnání), má ovšem každý člověk – bez ohledu na to, zda je věřící či nikoli.
Mít se dobře v Božích očích znamená něco víc. Náš prospěch je součástí celkového Božího plánu stvoření. Jednoznačně to říká Ježíš v kázání na hoře v šesté kapitole Matoušova evangelia. Říká: Hledejte to, co je Boží spravedlnost, to, co je spravedlivé, to, co je dobré pro Boží království a pro ostatní lidi. Prospěch se dostaví jako nevyhnutelný důsledek tohoto přístupu.
Dělat věci obráceně, tedy v první řadě podle toho, zda a jaký přinesou prospěch, Boží záměr devalvuje. Lidé z Božího slova vyberou jen to, co přináší bohatství, zdraví, úspěch apod. Takový přístup je projevem sobectví. Sobectví je špatné, navíc v dlouhodobém horizontu přináší krach (Mat 16:24-27).
Správně jedná ten, kdo hledá nejen svůj prospěch, ale také (lépe: v první řadě) prospěch Božího království. Například: Bůh v desateru přikazuje, abychom milovali a ctili svoje rodiče. Ale má to své meze – následování Pána je víc (Mat.10:37).
Křesťané někdy říkají: ano, tak je to správné, ale my na práci na Božím díle nemáme čas. To je ovšem zvláštní přístup. Jestliže nám všechen čas zabere činnost zaměřená na získávání vlastního prospěchu, něco je špatně. Pak je třeba s Boží pomocí přístup a situaci změnit. Je jisté, že se to podaří, budeme-li to myslet upřímně a vážně. Bůh říká, že na nás nenaloží nic, co by bylo nad naše síly. Tedy pokud pro nás má nějakou práci, úkol, plán, ví i to, že je v našich možnostech to splnit. Stačí dát na první místo prospěch Božího království a druhých lidí. Osobní prospěch se pak dostaví jako vedlejší produkt. Tak je to správné, biblické.
Jde o to, čemu věříme a co chceme. Věříme buď tomu, že chceme-li nějaký prospěch, musíme jít tvrdě a v první řadě za ním a vlastní mocí ho získat. Nebo tomu, že vysoko nad tím je zájem Božího království a že když ho sledujeme, pak zcela jistě na naši adresu dorazí i prospěch. A takové má být i kázání evangelia – nesmí být jen lákáním na zisk – uzdravení, bohatství apod.
Chceme-li být prospěšní a užiteční, buďme ujištěni, že Bůh pro nás co na práci má. To je stoprocentní jistota. Stůjme o toto povolání, o tuto práci. Dejme najevo ochotu a věrnost. Ne jen z toho důvodu, abychom získali u Boha „čárku“, ale proto, že chceme být užiteční: Jemu i lidem. O takových lidech Bůh říká, že jsou svatí, jejich život je cenný v Jeho očích.
