Kazatel 12:13-14 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.
Žalm 11:7 Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.
Žalm 145:17 Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.
Žalmy 34:9-10 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. 10 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
Žalm 58:11-12 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. 12 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.
1Timoteovi 4:8 Nebo tělesné cvičení malého jest užitku, ale zbožnost ke všemu jest užitečná, a má i nynějšího i budoucího života zaslíbení.
2Timoteovi 2:20-21 V domu pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné, a některé zajisté ke cti, některé pak ku potupě. 21 Protož jestliže by se kdo očistil od těch věcí, bude nádobou ke cti, posvěcenou, a užitečnou Pánu, ke všelikému skutku dobrému hotovou.
Život na Boží cestě přináší do života člověka prospěch a užitek a na konci té cesty je užitek finální – věčný život. Neexistuje Boží cesta, která by vedla do špatného cíle. Prospěch na ní najdeme tehdy, pokud ale i my toužíme být užiteční – pro Boží království i pro lidi.
Autor knihy Kazatel uzavírá svoje pojednání slovy, že vše na čem v životě záleží, je, abychom žili v Boží bázni a přikázáních. Abychom až přijdeme před Pána, před Ním obstáli. Bůh totiž na závěr všechny věci našeho života posoudí. Teprve Jeho soud ukáže, co v našem životě bylo skutečně prospěšné a co ne (Kaz 12:13-14), zda jsme šli po Jeho cestách nebo po cestách někoho jiného.
Lidé mají někdy z Božího soudu obavy. Pokud jsou spravedliví, chodí po Božích cestách, pak tato obava ale naprosto není na místě. Pokud nemají čistý štít, pak je řešení jednoduché: činit pokání. (Někteří s tím mají potíž, protože se jim život v hříchu líbí. To je ovšem jiné téma.)
Boží cesty, po kterých my máme chodit, jsou všechny spravedlivé a pravé, vedou vždy na správné místo. Neexistuje výjimka. Není možné jít po Boží cestě a nedojít do cíle nebo dojít do cíle nesprávného. Boží cesta neboli pobožnost, zbožnost, je vždy užitečná. Navíc se na ní už v jejím průběhu nacházejí rozličné dobré věci - užitek a prospěch toho, kdo po ní jde, není-li to jen lakotný, chamtivý vypočítavec. (1Tim 4:8).
Bůh je spravedlivý, koná spravedlivě, soudí spravedlivě. Je spravedlivý na všech svých cestách – tedy i na těch, po nichž nám ukazuje, že máme chodit my (Ž 145:17). To, co je skutečně spravedlivé, je to jediné prospěšné. Boží dobrota a spravedlnost je totéž. Spravedlivé a dobré, spravedlivé a prospěšné, to je jedno a totéž.
Výraz spravedlivý znamená pravdivý, přímý, správný (Ž 11:7). Není možné, aby Bůh něco prohlásil za spravedlivé a přitom to bylo nesprávné, nepravdivé.
Někdy mají lidé pochyby – je to, co je spravedlivé, také vždy prospěšné? Jistě, přesvědčuje nás o tom Boží Slovo. Bůh říká: kdo v Něj doufá, tedy je spravedlivý, tomu se dostane od Boha odplaty (Ž 34:9-10). A nejenže bude naplněna spravedlnost, spravedlivý z toho navíc bude mít užitek (Ž 58:11-12).
To vše zaručuje život ve zbožnosti. Zbožnost je od pravosti a spravedlnosti neoddělitelná. Apoštol Pavel říká, že zbožnost, pobožnost je ke „všemu užitečná“ – že obsahuje řadu zaslíbení pro náš současný i budoucí, věčný život. Tento užitek má ale ještě další rozměr – že i my toužíme být užiteční – pro Boží království i pro lidi. Boží užitek pro nás je tedy neoddělitelný od toho, že chceme být užiteční i my. Ten, kdo toto v sobě nemá, Boží zaslíbení a užitek mine (2Tim 2:20-21).
To, zda naše touha po užitku pro nás a touha po tom být užitečný pro druhé jsou v souladu, významně vypovídají o kvalitě našeho života a ukazují na to, zda naše skutky a směřování jsou čisté a spravedlivé.
