Lukáš 4:16-20 I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl. 17. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: 18. Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, 19. A zvěstovati léto Páně vzácné. 20. A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.
3Mojžíšova 25:1-17. Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka: 2. Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, odpočívati bude země, nebo sobota jest Hospodinova. 3. Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její. 4. Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati. … 10. I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde. 11. Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných vinic léta toho. 12. Nebo milostivé léto jest, protož za svaté je míti budete; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho. 13. Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému. 14. Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého. 15. Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a vedlé počtu let, v kterýchž úrody bráti máš, prodá tobě.
5Mojžíšova 15:15-19 A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj, protož já to dnes tobě přikazuji. 16. Pakliť by řekl: Nepůjdu od tebe, proto že by tě miloval i dům tvůj, a že mu dobře u tebe, 17. Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveřích, a bude u tebe služebníkem na věky. Takž podobně i děvce své učiníš. 18. Nechť není za těžké před očima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobě šest let; i požehná tobě Hospodin ve všech věcech, kteréž činiti budeš.
Když Ježíš vyhlásil v nazaretské synagoze milostivý rok (zažitý výraz „milostivé léto“ by mohl vést ke zkreslenému chápání), Židé zcela přesně věděli, o čem mluví (Luk 4:16-20).
Milostivý rok byl institut, kdy bylo podle Božího nařízení každý padesátý rok možno požadovat navrácení pozemků a lidé se mohli vracet ze služby nebo otroctví ke svým rodinám, tedy získat svobodu.
Ježíš přišel mimo onu padesátiletou periodu, přesto vyhlásil milostivé léto, a to od té chvíle napořád. Obdobně vyhlásil možnost vejití v trvalé Boží odpočinutí (jakožto trvalou sobotu). V Ježíši Kristu se tím naplnilo jak milostivé léto, tak sobota Zákona, které byly do té doby jen předobrazem spasení a odpočinutí v Kristu. Zde je důležité upozornit, že vyhlášením roku milosti Ježíš zdůraznil legitimitu milosti, její neodpíratelnou pravomoc.
Během milostivého roku v dobách Zákona měl každý, kdo o osvobození požádal, na toto vysvobození Bohem garantovaný právní nárok. Obdobně Ježíšovo milostivé léto obsahovalo a obsahuje (stále trvá) právní vymahatelnost nároků, které jsou v něm obsaženy.
Stejně jako v Mojžíšem zakotveném létu milosti například majitel otroka tohoto musel propustit, pokud o to otrok stál, tak i dnes musí protivník – ďábel- toto naše právo respektovat. Ne však už jen každý padesátý rok, ale trvale. Pokud člověk přijmout svobodu od Ježíše chce a rozhodne se pro ni, nemá nikdo nárok mu v tom nevyhovět.
Stejně jako ve starozákonním milostivém létě se jedná o návrat ke svým a svému. Člověk byl stvořen jako Boží stvoření, u Boha je jeho domov, tam patříme. Adamovým pádem jsme tento domov - Boží království – ztratili. Ježíšovo léto milosti tedy znamená návrat k Bohu, do svobody, do Božího království.
Ne každý ale o svobodu stojí. Někteří lidé ze zajetí odejít nechtějí. Je pro ně cennější to málo, co jim život v zajetí nabízí. Takoví pak ztrácejí svobodu natrvalo. Obraz probodení ucha na dveřích (5M 15:17) ukazuje na to, že odmítnutí, ignorování nabídky svobody přinese takovému člověku duchovní hluchotu do budoucna. Hluchotu vůči Božímu Slovu, vůči Boží milosti, vůči spasení.
Reakce lidí jsou různé. Někteří s díky a vděčně přijmou svobodu a ze zajetí odejdou. Jiní se ale svobody bojí a raději zůstanou ve svém soukromém Egyptě. To platilo vždy, a platí to i dnes. Lidé často váhají: Stojí svoboda za to? Není to vlastně břemeno? A je tohle vůbec svoboda? A po chvíli váhání se rozhodují zůstat v otroctví. A jiní prostě nabídku striktně odmítnou.
Léto milosti Páně trvá stále. Nikdo, ani ďábel, svět, hřích, nemá moc zastavit jeho účinnost. Platí i pro tebe. Váháš? Nestojíš o svobodu? Nestojíš o život v trvalém odpočinutí v Božím pokoji? Nestojíš o spasení, o věčný život? Vážně? Bůh nabízí, a ochotně nabízí. Jediný, kdo přijetí jeho záchrany může zabránit, jsi ty sám.
