Žalm 19:7-13 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. 9Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. 10Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. 11Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. 12Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. 13Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. 14I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. 15Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.
Žalm 119:129-136 Pane Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Přísloví 1:1-7 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Přísloví 7:7-22 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 8Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 9V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. 10A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, …13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla mu … 18Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. … 22Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Přísloví 14:15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Přísloví 27:12-13 Opatrný vidá zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
Boží Slovo činí člověka při náležitém jednání s Bohem a náležitém užívání Jeho Slova moudřejším a rozumnějším (Ž 19:8, Ž 119:130). Toto působení není omezeno inteligencí či vzděláním, ale zlým postojem srdce (Př. 7:7-22).
Boží Slovo má moc člověka po celý život osvěcovat, rozvíjet, dávat mu moudrost a porozumění Božím cestám. To se pak v něm rozvíjí a roste, a on to může předávat dál. Tělesná zdatnost slábne, moudrost ale slábnout nemá, naopak. Staří lidé mají být vzorem moudrosti pro mladší generaci. Platí to však jen u těch lidí, kteří mají k Božímu Slovu správný přístup a řádně žijí s Bohem.
V Božím Slově vidíme řadu příkladů, že právě to je dobré a správné a v souladu s Boží vůlí a vedením (Abraham, Mojžíš). Že to dnes není obvyklý jev, je důsledkem skutečnosti, že lidé k Bohu a Jeho Slovu nepřistupují tak, aby mu dovolili toto v nich vypůsobit. Samo stáří a zkušenost bez porozumění Božím věcem moudrost nezajistí.
Když má člověk otevřené srdce, lační po Bohu a Jeho Slovu, Bůh ho skrze Slovo moudrostí a porozuměním Jeho cestám obdaří. Dokonce Písmo říká, že to platí i pro hlupáky, pokud se jejich srdce Bohu otevře. V opačném případě čteme o hlouposti, která je zásadní překážkou pro dobrý život s Pánem. Třeba v Přísloví 27:12-13 je o takovém člověku řeč, podobně jako v Přísloví 7:7-22. Řeč je o člověku, který si nedá poradit, který ve své ignoranci splétá nad svým životem bič problémů. Velmi blízko je tomu i naivita, což je jen do předstírané hlouposti zabalená svéhlavost. Jinak řečeno – člověk předstírá, že nechápe, aby si mohl dělat věci po svém. A ničí si život (Př 7:7-22). Přesto i hlupákům je Slovo určeno a může v nich působit – ovšem s tou podmínkou, že změní postoj srdce.
Hloupost není nedostatek znalostí. Hloupost je absence moudrosti a rozumnosti na základě Božího Slova. Je mnoho lidí vybavených množstvím poznatků a vědomostí, přesto jen málo z nich disponuje moudrostí. Je to důsledek nepřijímání Božího Slova. Rovnice je jednoduchá. Boží Slovo má nějaké účinky (v tomto případě zbavuje lidi hlouposti a působí v nich růst moudrosti a porozumění Božím věcem a tím pádem životu vůbec). Tyto účinky zcela jistě nastanou, jestliže přijímáme Boží Slovo, není jiná možnost. Když se účinky nedostaví, je naopak jisté, že Slovo v takovém člověku nepůsobí. Proč? Protože Slovo nepřijímá buď vůbec, nebo nenáležitě.
Moudrost a rozumnost nemáme jen pro sebe, ale také pro ty, na nichž nám záleží. Pro svou rodinu, pro přátele. Aby stáli o naši radu, protože vědí, že jim přinese prospěch. Ne zmar.
Stojíš o moudrost? Stojíš o to, abys byl v tomto smyslu užitečný svému okolí? Pak přijímej Boží Slovo. Samo čtení Bible to však nevypůsobí. Bibli čtou miliony lidí, že by však všichni ti, kdo čtou Bibli, byli moudří, opatrní a prozřetelní, říci nelze. To by svět vypadal jinak.
Aby Boží Slovo v nás mohlo působit, musí být splněny také další předpoklady.
Je nezbytné mít jistotu o správnosti a spravedlnosti Božích soudů (Ž 19:10-11). Jestliže máme pochybnosti o Božím jednání, pak máme pochybnosti o Slově jako takovém. Takové pochybnosti jsou spolehlivou překážkou pro jeho efektivní působení.
Slovo musí rovněž přinášet radost a potěchu srdce, jak o tom často mluví David ve svých žalmech. Bez toho Slovo nemůže plně působit.
Počátkem moudrosti je bázeň Hospodinova. Slovo tedy může působit jen tehdy, když máme respekt a bázeň před Bohem a jeho Slovem.
Nestačí také dodržovat a respektovat Boží Slovo jen proto, že nám to přinese prospěch. Pak ho v případech, kdy v Něm svůj prospěch nevidíme, nerespektujeme. Takoví lidé mají převrácený celý systém vnímání života s Bohem a Slovo v nich pochopitelně rovněž může působit jen velmi omezeně nebo vůbec.
Boží Slovo potřebujeme toužebně, žádostivě přijímat a zachovávat. Pokud tuto potřebu nemáme, je to opět ukazatel, že si v životě s Pánem nestojíme správně.
Dočkat se skutečného užitku Božího Slova nelze v případě, že očekáváme účinek Slova a přitom hřešíme.
Boží Slovo nejlépe působí v srdci, ve kterém nejsou předsudky, opozice, svéhlavost. Každá překážka v srdci znamená zpomalení, a někdy až zastavení růstu moudrosti.
Je potřeba věřit tomu, že když je v Písmu napsáno, že Boží Slovo dává moudrost, porozumění a prozřetelnost (dokonce i hlupákům), že má moc a schopnost člověka proměnit, pokud Boží Slovo přijímá radostně, dychtivě, žádostivě, bez nechuti, bez skrytého odporu vůči Bohu. Slovo pak působí, že člověk spravuje svůj život dlouhodobě dobře a je po celý život – a k stáru tím více - stále větším přínosem i pro ostatní.
