Jeremjáš 15:15-16 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění. 16Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
Ezechiel 2:8-10 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám. 9. I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha. 10Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda. …
Ezechiel 3:1-3 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému. 2I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu, …. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
Žalm 19:7-14 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. 8Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. 9Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. 10Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. 11Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. …. 14Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.
1Korintským 3:12 A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli, ano i nyní ještě nemůžete.
1Petrova 2:1-2 Protož složíce velikou zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání. Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli.
Jan 6:26-30 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto, že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. 27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. 28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? 29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. … 35Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. … … 55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
Proroci Ezechiel či Jeremjáš dostali od Boha pokyn, aby snědli Slovo, které jim dává. „Synu člověčí, … sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému. … Nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám,“ řekl Bůh Ezechielovi. Slovo pro Ezechiele pak bylo „v ústech mých jako med sladké“ (Ez 3:3). Podobně Jeremjáš měl snědené slovo „za radost a potěšení srdce svého“ (Jer 15:16).
Obecenství obou těchto Božích mužů s Bohem bylo velmi úzké, Boží Slovo pro ně bylo základem pro život i pro službu a jeho účinek v nich se projevoval vždy konáním, navzdory tomu, že konat Boží vůli pro ně nebylo vždycky jednoduché a většina křesťanů se za celý život nesetká ani se zlomkem požadavků, které Bůh na ně měl.
I David o Slovu říká, že je tím nejlepším pokrmem (Ž 19:10). Není to jen básnický obrat, je to ukazatel toho, že člověk se má Slovem sytit opravdu tak, jako potravou. Ke správnému porozumění Božímu Slovu patří tedy i to, že Boží Slovo je potřeba přijímat jako pokrm, jako jídlo.
Přijímání Božího Slova jako pokrmu je nezbytné i dnes pro zdravý křesťanský život (1Kor 3:12, 1Pet 2:1-2) a je neoddělitelné od obecenství s Kristem. Neexistuje obecenství s Ním bez skutečného přijímání Jeho Slova a naopak, skutečné porozumění Božímu Slovu se dostává jen tomu, kdo má dobrý vztah s Bohem.
Pokud to tak není, je nesmírně důležité najít a odstranit zdroj toho, proč Boží Slovo v nás nepůsobí trvalý prospěch a změnu tak, jak by mělo, proč jeho potenciál není využit v největší možné míře.
Pokrmem není pouhé každodenní čtení Božího Slova. Je to také konání. Vidíme to u Ezechiele i Jeremjáše, a třeba také v šesté kapitole Janova evangelia. Lidé přišedší za Ježíšem velice správně pochopili, že přijímání Slova je neoddělitelné od konání Božího díla (J 6:28). Ježíš jim říká, aby pracovali „o pokrm k životu věčnému“ a že On sám je tím pokrmem a přidává, že konání Otcovy vůle je pokrm. Přítomní pak zareagovali velmi správně: Co máme dělat, abychom konali Boží vůli? ptali se.
Tedy přijímání Slova je pokrm, obecenství s Pánem je pokrm a konání Boží vůle je pokrm. Toto vše je propojeno, jedno bez druhého nemůže dobře fungovat. Nelze porozumět Slovu a přijmout ho bez obecenství s Kristem. Slovo otevírá dveře do obecenství s Ním a naopak. Oboje pak nezbytně musí doprovázet konání Boží vůle, je to automatický následek přijímání Slova. Pokud toto u sebe člověk nevnímá, je někde chyba.
Naše obecenství s Kristem musí být takové, že život bez něj je pro nás naprosto nepředstavitelný, nepřijatelný. Musí to pro nás být to stejná nezbytnost a potřeba jako jídlo a pití. On sám, Jeho Slovo a konání Jeho vůle jsou pak pro nás pokrmem, který nás sytí.
