Marek 16:15 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. 16 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.
Matouš 28:18 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. 19 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je* ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 20 Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.
(*přesněji: „…jděte a dělejte mi učedníky, křtíce je“)
1Petrův 3:21 K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista.
2Tesalonickým 2:10 A se všelikým podvodem nepravosti v těch, jenž hynou, protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. 11 A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži, 12 A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.
Skutky 2:37 To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? 38 Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
Efezským 5:25 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 26 Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu.
Skutky 2:41 Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.
Pochopení a přijetí základních učení rozhoduje o tom, jak dobrý a úspěšný život žijeme. Proto je dobré si je připomínat – mnohdy najdeme ne sice zásadně jiné, leč přece důležité upřesňující pohledy na věc.
To, jak dobrý a úspěšný život jako Boží děti žijeme, je dáno především tím, jak správně a pevně máme postavené základy naší víry.
I v základních učeních, ač jsou zdánlivě dokonale probrána a vypadá to, jako by k nim už nebylo co dodat, je možno dojít k novému poznání. Dokonce právě v základních učeních se lze dočkat velmi zajímavých zjištění. Není tedy správné jakékoli učení prohlásit za již uzavřené.
Jedním ze základních učení je učení o křtu ve vodě. Co je křest a jaké podmínky a důsledky pro život má?
Křest patří mezi Bohem ustanovené úkony, jež jsou nezbytné pro život křesťana a jeho spasení. Křest není jen ukončením předchozí životní etapy – života bez Boha, je to také celoživotní závazek přijetí všeho, co z života s Bohem vyplývá.
V biblickém slova smyslu můžeme o křtu mluvit jedině v případě, pokud jsou splněny a naplněny všechny biblické předpoklady a podmínky.
Jeden ze zásadních předpokladů skutečně biblického křtu vidíme v 2Tes 2:10. Je jím zamilování si pravdy. Pokud bychom si nezamilovali pravdu, křest nemůže vypůsobit to, co je Božím cílem – spasení a život s Bohem. Bez milování pravdy není spasení. Křtem se k milování pravdy a k životu v pravdě zavazujeme.
Křtem vyznáváme, že jsme byli spaseni – křest dokončuje a stvrzuje tuto skutečnost. Sám o sobě spasitelnou moc pochopitelně nemá – takový výklad 1Pet 3:21, že pouhý samotný křest působí spasení, je bludný.
Křtu předchází pokání – vyzývá k tomu například apoštol Petr ve Sk 2:38. Pokání je na místě i pro osoby, které se žádných ohavných hříchů nedopustili. Dobrým příkladem mohou být děti věřících rodičů, které vyrůstají v církvi a sami rodiče je svojí výchovou chrání před tím, aby se do závažných hříchů dostaly. V takovém případě není na místě suplovat pokání vyznáváním malicherností (včera jsem nevynesl koš), ale ujistit se, že takový člověk miluje pravdu, miluje Boha a má odpor k hříchu. Musí chápat, že tato rozhodnutí jsou na celý život. Bez toho není možné křest právoplatně uskutečnit.
Křest je také potvrzením našeho ztotožnění se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Samotný křestní akt opět v sobě nemá moc, aby toto ztotožnění nastalo. To se děje vírou. Pokud člověk uvěřil v Krista, odvrátil se od hříchu a poznal, že v Kristu je moc k odpuštění hříchů, a přijal i to, že stejně jako byl vzkříšen Kristus, tak i on bude vzkříšen, pak toto vše v aktu křtu nabývá platnosti.
Křtem tedy deklarujeme náš skutečný vnitřní stav zamilování si pravdy a rozhodnutí v pravdě žít, odporu k hříchu, odvrácení se od hříchu a světa, a přimknout se k Bohu. Křtem se veřejně hlásíme ke Kristu, vyznáváme, že nás Kristus přijal a že budeme vzkříšeni k věčnému životu.
Křest ve vodě také stvrzuje připojení člověka k Božímu lidu. Bůh nás ke svému lidu křtem připojuje (Sk 2:41) a my toto připojení aktivně deklarujeme jako celoživotní závazek. Není možnost volby! Nepřipojení k církvi nepřipadá v úvahu. To znamená připojení se k Církvi všeobecné, ale rovněž velice jasně a závazně k místní církvi, k místnímu sboru. Pokud někdo uvažuje tak, že po křtu zůstane jakousi „nezávislou jednotkou“, nepochopil a nepřijal jednu ze základních podstat křtu. Jeho křest je proto de facto neplatný.
Křest je vlastně podepsáním smlouvy křtěného člověka s Bohem na celý jeho další život. Potvrzujeme jím, že jsme zemřeli hříchu, že v nás zemřel starý člověk a místo něj se narodil jiný - ten, který nastálo a se vším patří Bohu. Toto vyznání a deklarace je zavazující pro celý náš život. Jestli si toho člověk není vědom, křest pro něj nemá valný smysl.
K očistě křesťana patří také očišťování, obmývání Slovem, očišťování vodou Slova (Ef 5:25). Je to aktivní proces, kdy se Božím Slovem pravidelně a trvale obmýváme. Nestačí Slovo jen slyšet, je třeba ho uznat, přijmout a žít ho. I k tomuto celoživotnímu očišťování se Božím Slovem se křtem zavazujeme.
Křest je nevyčlenitelným aktem našeho spasení. Křest, při němž není naplněno vše výše řečené, není vlastně z biblického pohledu křtem.
