Židům 12:22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, 23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, 24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
1Petrova 2:6 A protož praví Písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben. … Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. 10 Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; ...
2Mojžíšova 19:5 Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. 6 A vy budete mi království kněžské a národ svatý. …
Efezským 4:11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, 12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, 13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, 16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
Židům 10:24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, 25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
Tím, že jsme uvěřili v Ježíše Krista, byli jsme připojeni k Božímu lidu, shromáždění svatých. (Žid 12:22nn, 1Pet 2:6-10). Abychom se mohli stát součástí Božího lidu, o němž Bůh říká, že je pro Něj zvlášť cenný, drahý, stanovuje Bůh podmínku - přistoupení ke smlouvě s Ním a její zachovávání (2M 19:5).
Bůh se svým lidem jedná ve třech rovinách.
První rovinou je Boží slovo. Stali jsme se Božím lidem, máme přímý individuální přístup k Božímu Slovu i k Bohu samému, neobejdeme se však bez Slova kázaného v církvi.
Druhou rovinou je místní sbor. Na Zemi neexistuje něco jako církev jednotlivců – lidí, kteří nepatří do žádné místní církve.
Uspořádání církve není oproti starozákonnímu uspořádání Izraele v Písmu vymezeno striktně. Jednoznačně je ale řečeno, že každý křesťan musí patřit do konkrétního místního sboru. Skutečně patřit, tedy podílet se na jeho životě, nikoli ho jen navštěvovat (případně takto navštěvovat církví hned několik).
Účelem církve je budování věřících, poslouchání Pána a konání Jeho díla, růst jednotlivců i církve jako celku (Ef 4:11-16). Vše stojí na tom, zda zachováváme smlouvu, proto ji musíme znát. V daném místním sboru se toto děje skrze ustanovené služebníky na základě autority a moci, morální a duchovní síly. Bůh nejedná s lidmi stojícími mimo místní sbor.
Třetí rovinou je shromáždění církve. Existence církve není možná bez shromáždění církve, tedy svolání věřících pro naplnění Bohem daného účelu. Na něm, jeho prostřednictvím, probíhají společné modlitby, chvály a výklad Božího Slova.
Shromáždění svolává z Božího popudu vedení sboru. Den ani frekvence shromáždění nejsou ve smlouvě ustanoveny. Účast na shromáždění je nezbytná, bez ní v podstatě nelze mluvit o členství v církvi, potažmo o skutečném křesťanství. V Písmu není ustanovena povinnost zúčastnit se všech, případně konkrétních vyjmenovaných shromáždění při konkrétních příležitostech tak, jak to měl ustanoveno Izrael (například velikonoční shromáždění v Jeruzalémě). Písmo pouze říká, abychom nezanedbávali společná shromáždění (Žid 10:25).
Shromáždění má řád, který je třeba respektovat, včetně toho, že je zřejmé, kdy je začátek, kdy konec, nebo toho, co na shromáždění patří a co nikoli. Zúčastnit se shromáždění je třeba náležitě. Na shromáždění by měl člověk vstoupit očištěn. A také oddělen pro Boha a Jeho Slovo, nezahlcen starostmi všedního dne. Ty totiž blokují jeho pozornost a vnímavost vůči Božímu slovu. Neočištěný, nevydaný člověk se snadno urazí na Slovu a hledá pak (obvykle žel úspěšně) církev, pro niž jeho neutěšený stav není překážkou.
Velmi důležitým aspektem legitimního shromáždění je sjednocení, jednota a jednomyslnost církve. Tedy společný, jednotný cíl, na jehož naplňování se člověk chce podílet.
Toto vše musí být naplněno, abychom mohli mluvit o shromáždění Božího lidu. Jinak se o shromáždění nejedná.
