1Petrova 1:17 A poněvadž Otcem nazýváte toho, kterýž bez přijímání osob soudí vedle skutků jednoho každého, viztež, abyste v bázni Páně čas vašeho zde putování konali, 18 Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, 19 Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista, 20 Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás.
Matouš 3:1 V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti Judské, 2 A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. 3 Totoť jest zajisté ten Předchůdce předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.
1Mojžíšova 22:1 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já. 12 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. 13 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého.
2Mojžíšova 12:3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům. … 5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete. … 7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou. … 13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské. 14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete. … 16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás. 17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.
2Mojžíšova 2:22 Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty. 23 A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem. 24 I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.
Oběť Ježíše Krista přinesla vykoupení všem lidem, kteří Krista přijmou. Vykoupení je sice na jednu stranu obrácením jednoznačně dané, naplní se ale až vstupem do zaslíbené země.
Ježíš za nás zemřel, prolil krev, která nás očišťuje, byl vzkříšen a díky tomu my jsme vykoupeni ze smrti do věčného života (1P 1:19, Mat 3:3).
Na Ježíšovu zástupnou oběť ukazuje několik událostí a míst v Písmu, jakkoli je nelze interpretovat doslovně, ale jako paralely (jedná se o svébytné události, které obsahují prvky úzce se vážící jen k nim).
Na zástupnou oběť ukazuje například Abrahamova zkouška víry, kdy mu Bůh namísto syna Izáka jako oběť přivedl berana, krev jiného berana se stala záchrannou mocí pro Izrael při pobití prvorozených v Egyptě.
Odchod Izraele z Egypta je paralelou odchodu v Krista uvěřivšího člověka ze světa. Stejně jako Izraelci měli po hodu beránka z Egypta odejít do zaslíbené země, jelikož odsud byli Bohem vykoupeni, stejně tak i my jsme přijetím oběti Ježíše Krista vykoupeni ze světa a z tohoto světa také máme odejít.
Vykoupení se ale neděje jen v daném okamžiku. Vždy mu předchází hledání Boha a pravdy (2M 2:22). Nesmíme také pominout zásadní biblický princip – když lidé k Bohu volají, On nachází někoho, koho k nim v Jeho jménu a s Jeho povoláním pošle. Božím vyslancem je i církev – pokud žije a jedná tak, že se skrze ni tento princip může naplňovat. Například tak, že někdo z církve přivede hledajícího člověka do shromáždění.
Důležitým aspektem období před vykoupením je zkoušení hledajícího, přičemž po rozhodnutí pro obrácení se k Bohu a přijetí vykoupení následují další zkoušky. Vidíme to při a po odchodu Izraele z Egypta. Obdobně se to děje po odchodu křesťana ze světa (Egypta) ke Kristu (do zaslíbené země).
Nedílnou součástí tohoto období je to, že se člověk seznamuje se smlouvou s Bohem. Není potřebné, aby ji člověk znal dokonale předem. Postačí znát tolik, kolik potřebuje pro své rozhodnutí. Ale postupně by měl poznávat celý obsah Boží úmluvy. Smlouva platí hned od okamžiku vykoupení, ale teprve postupným podrobným seznamováním se s obsahem, záměry a naplňováním smlouvy může Boží dítě žít skutečně plnohodnotný život.
Je smutnou skutečností, že miliony křesťanů se do této fáze nedostanou – zůstanou po přechodu moře z Egypta stát na místě a dál nejdou. Někteří proto, že nechtějí, ačkoli vědí, že to tak je, jiní proto, že se to kvůli zlé práci církve ani nedozvědí.
Záchrana, vykoupení, je tedy na jednu stranu dokonaná skutečnost, na druhou stranu je to také cesta, po níž musíme jít a dojít do zaslíbené země, do nebeského království. Bez toho, abychom do něj došli, nemůžeme do něj vstoupit. Jedná se tedy o celoživotní cestu.
